Lidem, kteří žijí na vesnici či ve městě, se říká grama-nivasi a ti, kdo žijí v lese, jsou zváni vana-vasi nebo vanaprastha. Vanaprasthové obvykle naříkají nad rodinným životem, kterého zanechali, protože je nutil uspokojovat své smyslné touhy. Prahlada Maharaja prohlásil, že člověk má zanechat rodinného života co možno nejdříve a přirovnal jej k té nejtemnější studni (hitvatma-patam grham andha-kupam). Ten, kdo se trvale soustředí na rodinný život, se prakticky zabíjí. Ve védské civilizaci je proto doporučeno, aby muž po dovršení padesáti let zanechal rodinného života a odešel do lesa (vanam). Když se naučí žít v lese či v ústraní jako vanaprastha, má přijmout sannyas. Vanam gato yad dharim asrayeta. Sannyas znamená přijetí čisté služby Pánu. Védská civilizace doporučuje čtyři životní stádia: brahmacarya, grhastha, vanaprastha a sannyas. Člověk by se měl stydět, pokud nadále zůstává hospodářem a nepokročí do vyšších stádií, vanaprasthy a sannyasu.