शृणु भार्गव्यमूं गाथां मद्विधाचरितां भुवि ।
धीरा यस्यानुशोचन्ति वने ग्रामनिवासिनः ॥२॥

śṛṇu bhārgavy amūḿ gāthāḿ

mad-vidhācaritāḿ bhuvi

dhīrā yasyānuśocanti

vane grāma-nivāsinaḥ

śṛṇu — prosím, poslouchej; bhārgavi — ó dcero Śukrācāryi; amūm — tento; gāthām — příběh; mat-vidhā — přesně jako mé chování; ācaritām — chování; bhuvi — na tomto světě; dhīrāḥ — moudří a inteligentní; yasya — jehož; anuśocanti — trpce naříkají; vane — v lese; grāma-nivāsinaḥ — připoutaný k materialistickému požitku.


Text

“Má drahá, milovaná ženo, dcero Sukracaryi, na tomto světě žil někdo naprosto stejný jako já. Prosím poslouchej, jak ti vylíčím jeho život. Ti, kteří zanechali rodinného života, vždy naříkají, když slyší o takovém hospodáři.”

Purport

Lidem, kteří žijí na vesnici či ve městě, se říká grama-nivasi a ti, kdo žijí v lese, jsou zváni vana-vasi nebo vanaprastha. Vanaprasthové obvykle naříkají nad rodinným životem, kterého zanechali, protože je nutil uspokojovat své smyslné touhy. Prahlada Maharaja prohlásil, že člověk má zanechat rodinného života co možno nejdříve a přirovnal jej k té nejtemnější studni (hitvatma-patam grham andha-kupam). Ten, kdo se trvale soustředí na rodinný život, se prakticky zabíjí. Ve védské civilizaci je proto doporučeno, aby muž po dovršení padesáti let zanechal rodinného života a odešel do lesa (vanam). Když se naučí žít v lese či v ústraní jako vanaprastha, má přijmout sannyas. Vanam gato yad dharim asrayeta. Sannyas znamená přijetí čisté služby Pánu. Védská civilizace doporučuje čtyři životní stádia: brahmacarya, grhastha, vanaprastha a sannyas. Člověk by se měl stydět, pokud nadále zůstává hospodářem a nepokročí do vyšších stádií, vanaprasthy a sannyasu.