kāla-atyayam — plynutí času; tam — to; vilokya — když zjistila; muneḥ — velkého mudrce Jamadagniho; śāpa-viśaṅkitā — obávající se prokletí; āgatya — když se vrátila; kalaśam — nádobu na vodu; tasthau — stála; purodhāya — poté, co postavila před mudrce; kṛta-añjaliḥ — se sepjatýma rukama.

Později Renuka zjistila, že čas vyhrazený pro oběť již uplynul, a jelikož se bála kletby od svého manžela, po návratu před něho pouze postavila nádobu s vodou a stála tam se sepjatýma rukama.