reṇukā — Reṇukā, Jamadagniho žena; duḥkha-śoka-artā — zarmoucená a naříkající (nad smrtí svého muže); nighnantī — bijící; ātmānam — vlastní tělo; ātmanā — sama; rāma — ó Paraśurāmo; rāma — ó Paraśurāmo; iti — tak; tāta — můj milý synu; iti — tak; vicukrośa — začala volat; uccakaiḥ — hlasitě; satī — nejpočestnější žena.

Nanejvýš počestná Renuka, naříkající žalem nad smrtí svého manžela, se bila rukama do těla a hlasitě volala: “Ach Ramo, můj drahý synu Ramo!”