तीर्थसंसेवया चांहो जह्यङ्गाच्युतचेतनः ॥४१॥
rājño mūrdhābhiṣiktasya
vadho brahma-vadhād guruḥ
tīrtha-saḿsevayā cāḿho
jahy ańgācyuta-cetanaḥ
rājñaḥ — krále; mūrdha-abhiṣiktasya — který je slavný jako svrchovaný panovník; vadhaḥ — zabití; brahma-vadhāt — než zabití brāhmaṇy; guruḥ — těžší; tīrtha-saṁsevayā — uctíváním svatých míst; ca — také; aṁhaḥ — hříšný čin; jahi — smyj; aṅga — můj milý synu; acyuta-cetanaḥ — plně si vědom Kṛṣṇy.
“Můj milý synu, zabití krále, který je svrchovaným panovníkem, je těžší hřích než zabití brahmany. Nyní však můžeš tento velký hřích odčinit, když si budeš vědom Krsny a půjdeš uctívat svatá místa.”
Ten, kdo se naprosto odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, je oproštěn od všech hříchů (aham tvam sarva-papebhyo moksayisyami ma sucah). I ten nejhříšnější člověk je od toho dne či okamžiku, kdy se plně odevzdá Sri Krsnovi, očištěn. Jamadagni však přesto chtěl, aby jeho syn Parasurama šel příkladem a uctíval svatá místa. Obyčejný člověk se nedokáže okamžitě odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto se doporučuje, aby putoval z jednoho svatého místa na druhé, vyhledával tam svaté osoby, a tak se postupně zbavoval reakcí za své hříšné činy.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k patnácté kapitole devátého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Parasurama, válečnická inkarnace Pána”.
