mama — moje; ayam — toto (dítě); na — ne; tava — tvoje; iti — takto; uccaiḥ — hlasitě; tasmin — o dítě; vivadamānayoḥ — když se obě strany přely; papracchuḥ — ptali se (Tāry); ṛṣayaḥ — všichni světci; devāḥ — všichni polobozi; na — ne; eva — jistě; uce — něco řekla; vrīḍitā — stydící se; tu — skutečně; sā — Tārā.

Mezi Brhaspatim a bohem Měsíce vypukl znovu spor, kdy oba prohlašovali: “To je moje dítě, ne tvoje!” Všichni přítomní světci a polobozi se Tary ptali, čí to novorozené dítě skutečně je, ale ta se styděla, a proto nebyla schopná bezprostředně odpovědět.