तथेत्युक्ते निमिः प्राह मा भून्मे देहबन्धनम् ॥८॥
rājño jīvatu deho 'yaḿ
prasannāḥ prabhavo yadi
tathety ukte nimiḥ prāha
mā bhūn me deha-bandhanam
rājñaḥ — krále; jīvatu — kéž je znovu oživeno; dehaḥ ayam — toto tělo (nyní naložené v balzámech); prasannāḥ — velmi potěšeni; prabhavaḥ — schopni tak učinit; yadi — pokud; tathā — nechť se tak stane; iti — takto; ukte — když bylo odpovězeno (polobohy); nimiḥ — Mahārāja Nimi; prāha — pravil; mā bhūt — nedělejte to; me — mé; deha-bandhanam — opětovné uvěznění v hmotném těle.
“Jste-li s obětí spokojeni a je-li to ve vašich silách, přiveďte prosím Maharaje Nimiho zpátky k životu v tomto těle.” Polobozi odpověděli na žádost mudrců kladně, ale Maharaja Nimi řekl: “Neuvrhujte mě prosím znovu do vězení hmotného těla.”
Polobozi jsou v daleko vyšším postavení než lidské bytosti. Vznešení světci a mudrci byli sice mocní brahmanové, ale o oživení těla Maharaje Nimiho, které bylo uchováváno v různých vonných balzámech, požádali polobohy. Nikdo by si neměl myslet, že moc polobohů spočívá jen v holdování smyslovému požitku-projevují své schopnosti i tím, že dovedou přivést mrtvé tělo zpátky k životu. Ve védské literatuře najdeme mnoho podobných případů. Například v příběhu Savitri a Satyavana stojí, že Satyavan zemřel a již si ho odváděl Yamaraja, ale na žádost jeho manželky Savitri se do jeho původního těla opět vrátil život. To je důležitá skutečnost týkající se moci polobohů.
