Hmotnému tělu je souzeno zemřít, což platí ve vyšším i nižším planetárním systému. V nižším planetárním systému nebo nižších druzích se umírá dříve a na vyšších planetách nebo ve vyšších druzích lze žít velice dlouho, ale smrt je nevyhnutelná. Tento fakt je třeba pochopit. V lidském těle by měla živá bytost využít příležitosti skoncovat se zrozením, smrtí, stářím a nemocí tím, že podstoupí tapasyu. Cílem lidské civilizace je zastavit koloběh zrození a smrti, zvaný mrtyu-samsara-vartmani. To je možné jedině tehdy, když si je živá bytost vědoma Krsny-když dosáhla služby lotosovým nohám Pána. Jinak musí hnít v tomto hmotném světě a přijímat hmotná těla podléhající zrození, smrti, stáří a nemoci.

Zde se uvádí příklad, že ačkoliv je voda pro rybu výborným místem, ryba se přesto nikdy nezbaví strachu ze smrti, protože velké ryby stále horlivě požírají ty malé. Phalguni tatra mahatam-všechny živé bytosti jsou požírány většími. Tak funguje hmotná příroda.

ahastani sahastanam
apadani catus-padam
phalguni tatra mahatam
jivo jivasya jivanam

“Bezrucí jsou kořistí těch, kdo mají ruce, a beznozí kořistí těch, kteří mají čtyři nohy. Slabí jsou zdrojem potravy silných a obecně platí zákon, že jedna živá bytost je potravou druhé.” (Bhag. 1.13.47). Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, stvořil hmotný svět tak, že jedna živá bytost je potravou druhé. Probíhá tedy boj o přežití, ale přestože mluvíme o přežití nejsilnějších, nikdo nemůže uniknout smrti, aniž by se stal oddaným Pána. Harim vina naiva mrtim taranti-nikdo nemůže uniknout z koloběhu zrození a smrti, nestane-li se oddaným. To je potvrzeno i v Bhagavad-gitě (9.3). Aprapya mam nivartante mrtyu-samsara-vartmani. Ten, kdo nedosáhne útočiště u lotosových nohou Krsny, musí opět putovat nahoru a dolů v koloběhu zrození a smrti.