Když Nejvyšší Pán Dhruvovi Maharajovi nabídl nějaké požehnání, Dhruva odpověděl: “Ó můj Pane, jsem dokonale spokojen. Žádné hmotné požehnání nepotřebuji.” Rovněž Prahlada Maharaja odmítl, když mu Pán Nrsimhadeva nabízel nějaké požehnání, a místo toho prohlásil, že oddaný nemá být jako vanik, obchodník, který všechno dává výměnou za určitý zisk. Ten, kdo se stane oddaným kvůli hmotnému zisku, není čistý oddaný. Brahmanům žehná Nejvyšší Pán v srdci neustálým osvícením (sarvasya caham hrdi sannivisto mattah smrtir jñanam apohanam ca). A jelikož brahmany a vaisnavy neustále vede Nejvyšší Osobnost Božství, nedychtí po hmotném majetku. Vlastní jen to, co je absolutně nezbytné, a netouží po rozlehlém království. Příkladem byl Vamanadeva, když v roli brahmacarina žádal o pouhé tři kroky země. Chtít vlastnit čím dál větší majetek pro svůj vlastní smyslový požitek není nic jiného než nevědomost, a ta v srdci brahmany či vaisnavy nápadně chybí.