Pán říká v Bhagavad-gitě (4.9):

janma karma ca me divyam
evam yo vetti tattvatah
tyaktva deham punar janma
naiti mam eti so 'rjuna

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.” Zde je to potvrzeno. Všichni obyvatelé Ayodhyi, kteří viděli Pána Ramacandru jako občané, Mu sloužili jako služebníci, usedali s Ním a hovořili spolu jako přátelé nebo byli tak či onak za Jeho vlády přítomní, se vrátili domů, zpátky k Bohu. Oddaný, který dosáhne dokonalosti v oddané službě, se po opuštění těla odebere do příslušného vesmíru, kde se Pán Ramacandra nebo Pán Krsna věnují svým zábavám. Poté, co se naučí sloužit Pánu v různých úlohách v této prakata-lile, je mu nakonec umožněn vstup do sanatana-dhamu, svrchovaného sídla v duchovním světě. O tomto sanatana-dhamu se rovněž zmiňuje Bhagavad-gita (paras tasmat tu bhavo 'nyo 'vyakto 'vyaktat sanatanah). Ten, kdo vstoupí do transcendentálních zábav Pána, je nazýván nitya-lila- pravista. Aby bylo jasné, proč se Pán Ramacandra vrátil, je zde uvedeno, že se odebral na ono místo, kam odcházejí bhakti-yogini. Impersonalisté si mylně vykládají údaje Srimad-Bhagavatamu tak, že Pán vstoupil do své vlastní záře a stal se neosobním. Pán je však osoba a Jeho oddaní jsou také osoby. Všechny živé bytosti byly stejně jako Pán osobami v minulosti, jsou osobami v přítomnosti a budou nadále osobami i po opuštění svého těla. To také potvrzuje Bhagavad-gita.