na tvāḿ vayaḿ jaḍa-dhiyo nu vidāma bhūman
kūṭa-stham ādi-puruṣaḿ jagatām adhīśam
yat-sattvataḥ sura-gaṇā rajasaḥ prajeśā
manyoś ca bhūta-patayaḥ sa bhavān guṇeśaḥ
na — ne; tvām — Tebe; vayam — my; jaḍa-dhiyaḥ — s otupělou myslí, nechápaví; nu — jistě; vidāmaḥ — můžeme znát; bhūman — ó Nejvyšší; kūṭa- stham — v hloubi srdce; ādi-puruṣam — původní Osobnost Božství; jagatām — vesmírů, které se postupně rozvíjejí; adhīśam — nejvyššího vládce; yat — stále pod Tvým vedením; sattvataḥ — omámení sattva-guṇou; sura- gaṇāḥ — takoví polobozi; rajasaḥ — omámení rajo-guṇou; prajā-īśāḥ — Prajāpatiové; manyoḥ — pod vlivem tamo-guṇy; ca — a; bhūta-patayaḥ — vládci duchů; saḥ — taková osobnost; bhavān — Ty, Pane; guṇa-īśaḥ — vládce všech tří kvalit hmotné přírody.
Slovo jada-dhiyah označuje inteligenci na úrovni zvířat. Osoba s touto inteligencí není schopná porozumět Nejvyšší Osobnosti Božství. Zvíře bez bití nepochopí, co po něm člověk žádá. Hloupé osoby podobně nerozumí Nejvyšší Osobnosti Božství, ale když je tvrdě potrestají kvality hmotné přírody, začnou Pánu rozumět. Jeden hindský básník napsal:
duhkha se saba hari bhaje
sukha se bhaje koi
sukha se agar hari bhaje
duhkha kathaṅ se haya
Když je člověk v tísni, jde do kostela nebo chrámu uctívat Pána, ale když je bohatý, na Pána zapomene. Tresty, které Pán udílí prostřednictvím hmotné přírody, jsou proto nezbytné, neboť bez nich lidé kvůli své tupé inteligenci zapomínají na Pánovu svrchovanost.