sītā-kathā-śravaṇa-dīpita-hṛc-chayena
sṛṣṭaḿ vilokya nṛpate daśa-kandhareṇa
jaghne 'dbhutaiṇa-vapuṣāśramato 'pakṛṣṭo
mārīcam āśu viśikhena yathā kam ugraḥ
sītā-kathā — vyprávění o Sītě; śravaṇa — poslechem; dīpita — vzrušený; hṛt-śayena — chtíč v Rāvaṇově mysli; sṛṣṭam — stvořený; vilokya — když to viděl; nṛpate — ó králi Parīkṣite; daśa-kandhareṇa — Rāvaṇou, který měl deset hlav; jaghne — Pán zabil; adbhuta-eṇa-vapuṣā — zlatým jelenem; āśramataḥ — ze svého útulku; apakṛṣṭaḥ — odlákaný daleko; mārīcam — démona Mārīcu, který na sebe vzal podobu zlatého jelena; āśu — okamžitě; viśikhena — ostrým šípem; yathā — jako; kam — Dakṣu; ugraḥ — Pán Śiva.