र्देहात्मजादिषु नृभिस्तदसत् पृथक्त्वात् ।
तैरेव सद् भवति यत् क्रियतेऽपृथक्त्वात्
सर्वस्य तद् भवति मूलनिषेचनं यत् ॥२९॥
yad yujyate 'su-vasu-karma-mano-vacobhir
dehātmajādiṣu nṛbhis tad asat pṛthaktvāt
tair eva sad bhavati yat kriyate 'pṛthaktvāt
sarvasya tad bhavati mūla-niṣecanaḿ yat
yat — cokoliv; yujyate — je vykonáno; asu — na ochranu vlastního života; vasu — ochranu majetku; karma — činnosti; manaḥ — pomocí mysli; vacobhiḥ — pomocí slov; deha-ātma-ja-ādiṣu — pro dobro vlastního těla, rodiny a jiných věcí, které se pojí s tělem; nṛbhiḥ — lidskými bytostmi; tat — to; asat — nestálé, pomíjivé; pṛthaktvāt — jelikož je to oddělené od Nejvyšší Osobnosti Božství; taiḥ — stejnými činnostmi; eva — vskutku; sat bhavati — stává se skutečným a stálým; yat — co; kriyate — je vykonáno; apṛthaktvāt — jelikož to není oddělené; sarvasya — pro každého; tat bhavati — stává se prospěšným; mūla-niṣecanam — jako když se zalévá kořen stromu; yat — co.
V lidské společnosti existují různé činnosti na ochranu majetku a života za použití slov, mysli a činů, ale to vše slouží vlastnímu nebo rozšířenému smyslovému požitku, jenž se pojí s tělem. Všechny tyto činnosti jsou zbytečné, protože jsou oddělené od oddané služby. Když je však totéž konáno pro uspokojení Pána, jsou prospěšné výsledky rozděleny všem, stejně jako se voda nalitá ke kořeni rozšíří do celého stromu.
To je rozdíl mezi materialistickými činnostmi a činnostmi konanými s vědomím Krsny. Celý svět je činný — karmi, jñani, yogini i bhaktové, ale veškeré činnosti, kromě těch, které vykonávají bhaktové neboli oddaní, končí nezdarem a jsou pouhou ztrátou času a energie. Moghasa mogha-karmano mogha-jñana vicetasah — pokud člověk není oddaný, jsou všechny jeho naděje, činnosti a poznání zmařeny. Neoddaný pracuje pro svůj vlastní smyslový požitek nebo pro smyslový požitek své rodiny, společnosti, komunity či národa, ale jelikož jsou všechny tyto činnosti oddělené od Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou hodnoceny jako asat. Slovo asat znamená špatné nebo dočasné, zatímco sat znamená trvalé a dobré. Činnosti konané pro uspokojení Krsny jsou trvalé a dobré, ale činnosti kategorie asat, které mohou být vychvalovány jako lidumilství, dobročinnost, nacionalismus nebo jakýkoliv jiný “ismus”, nikdy nepřinesou žádný trvalý výsledek, a proto jsou všechny nedobré. I trocha práce vykonaná s vědomím Krsny je však trvalým přínosem a je dobrá po všech stránkách, protože je určena pro Krsnu, všedobrého Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který je přítelem každého (suhrdam sarva-bhutanam). Nejvyšší Osobnost Božství je jediným poživatelem a vlastníkem všeho (bhoktaram yajña-tapasam sarva-loka-mahesvaram). Každá činnost, konaná pro Nejvyššího Pána, je proto trvalá a živá bytost, která takto jedná, dosáhne toho, že je Pánem okamžitě uznána. Na ca tasman manusyesu kascin me priya-krttamah. Takový oddaný se díky úplnému poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství ihned ocitá na transcendentální úrovni, i když se navenek se může zdát, že jedná stejně jako materialista. Jediný rozdíl mezi materialistickým a duchovním jednáním je ten, že materialista jedná jen pro uspokojení vlastních smyslů, zatímco duchovní činnosti jsou určeny pro uspokojení transcendentálních smyslů Nejvyšší Osobnosti Božství. Z duchovních činností má každý skutečný prospěch, zatímco materialistické jednání nepřináší prospěch nikomu a naopak živou bytost zaplétá do zákonů karmy.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k deváté kapitole osmého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Pán inkarnuje jako Mohini-murti”.
