विसर्पदुत्सर्पदसह्यमप्रति ।
भीताः प्रजा दुद्रुवुरङ्ग सेश्वरा
अरक्ष्यमाणाः शरणं सदाशिवम् ॥१९॥
tad ugra-vegaḿ diśi diśy upary adho
visarpad utsarpad asahyam aprati
bhītāḥ prajā dudruvur ańga seśvarā
arakṣyamāṇāḥ śaraṇaḿ sadāśivam
tat — tento; ugra-vegam — velmi prudký a silný jed; diśi diśi — na všechny strany; upari — nahoru; adhaḥ — dolů; visarpat — vinoucí se; utsarpat — stoupající; asahyam — nesnesitelný; aprati — neovladatelný; bhītāḥ — velmi polekaní; prajāḥ — obyvatelé všech světů; dudruvuḥ — prchali z místa na místo; aṅga — ó Mahārāji Parīkṣite; sa-īśvarāḥ — s Nejvyšším Pánem; arakṣyamāṇāḥ — nechráněni; śaraṇam — útočiště; sadāśivam — k lotosovým nohám Pána Śivy.
Ó králi, když se tento neovladatelný jed prudce šířil nahoru i dolů a na všechny strany, všichni polobozi se spolu se samotným Pánem obrátili na Pána Sivu (Sadasivu). Jelikož se cítili nechráněni a měli velký strach, hledali útočiště u něho.
Někdo se může ptát, proč Nejvyšší Pán, jenž byl osobně přítomen, sám nezasáhl a místo toho doprovázel všechny polobohy a lidi, kteří hledali útočiště u Pána Sadasivy. Srila Madhvacarya v této souvislosti upozorňuje:
rudrasya yasaso 'rthaya
svayam visnur visam vibhuh
na sañjahre samartho 'pi
vayum coce prasantaye
Pán Visnu byl plně schopen situaci napravit, avšak nepodnikl nic, protože chtěl, aby zásluhy připadly Pánu Sivovi, který později všechen jed vypil a podržel ho ve svém krku.
