Nejvyšší Osobnost Božství není součástí hmotného stvoření. Vše hmotné nezbytně mění svou podobu — z hlíny například vznikne hliněná nádoba, která se opět promění v hlínu. Všechny naše výtvory jsou pomíjivé a dočasné. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je však věčný a věčné jsou i živé bytosti, které představují Jeho části (mamaivamso jiva-loke jiva- bhutah sanatanah). Nejvyšší Pán je sanatana, věčný, a jednotlivé živé bytosti jsou také věčné. Navzájem se od sebe liší tím, že Krsna neboli Bůh je nejvyšší věčný, zatímco individuální duše jsou nepatrné, dílčí věčné osoby. Bhagavad-gita (13.3) uvádí: ksetra-jñam capi mam viddhi sarva-ksetresu bharata. I když Pán je živá bytost a individuální duše jsou také živé bytosti, Nejvyšší Pán je na rozdíl od individuálních duší vibhu, všeprostupující, a ananta, neomezený. Je příčinou všeho. Živých bytostí je nespočetně mnoho, ale Pán je jeden. Nikdo není větší než On a nikdo se Mu nevyrovná. Proto je nejvyšším objektem uctívání, jak vyplývá z védských manter (na tat-samas cabhyadhikas ca drsyate). Pán je nejvyšší, protože nikdo nemůže posoudit Jeho velikost mentální spekulací nebo hrou se slovy. Dokáže cestovat rychleji než mysl. Ve sruti-mantrách Sri Īsopanisady je řečeno:

anejad ekam manaso javiyo
nainad deva apnuvan purvam arsat
tad dhavato 'nyan atyeti tisthat
tasminn apo matarisva dadhati

“Přestože Nejvyšší Pán setrvává ve svém sídle, je rychlejší než mysl a může předstihnout všechny ostatní. Mocní polobozi se k Němu nedokáží přiblížit. Přestože setrvává na jednom místě, ovládá ty, kdo dodávají vzduch a déšť. Svou znamenitostí předčí všechny.” (Īsopanisad 4) Nejvyššího tedy nelze nikdy srovnávat s podřízenými živými bytostmi.

Jelikož Pán sídlí v srdci všech a individuální živá bytost nikoliv, neměla by být nikdy s Nejvyšším Pánem ztotožňována. V Bhagavad-gitě (15.15) Pán říká: sarvasya caham hrdi sannivistah — “Sídlím v srdcích všech.” To ovšem neznamená, že každý je rovný Pánu. Ve sruti-mantrách je řečeno: hrdi hy ayam atma pratisthitah. Na začátku Srimad-Bhagavatamu stojí: satyam param dhimahi. Védské mantry říkají: satyam jñanam anantam a niskalam niskriyam santam niravadyam. Bůh je nejvyšší. I když přirozeně nic nedělá, zároveň koná vše. V Bhagavad-gitě říká:

maya tatam idam sarvam
jagad avyakta-murtina
mat-sthani sarva-bhutani
na caham tesv avasthitah

“Ve své neprojevené podobě prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.” (Bg. 9.4)

mayadhyaksena prakrtih
suyate sa-caracaram
hetunanena kaunteya
jagad viparivartate

“Tato hmotná příroda, která je jednou z Mých energií, jedná pod Mým vedením, ó synu Kunti, a dává vznik všem pohyblivým a nehybným bytostem. Podle jejích zákonů je tento projev znovu a znovu tvořen a ničen.” (Bg. 9.10) I když tedy Pán setrvává nezúčastněně ve svém sídle, koná vše prostřednictvím svých různých energií (parasya saktir vividhaiva sruyate).

Tento verš, který vyslovil Pán Brahma, zahrnuje všechny védské mantry, sruti-mantry, neboť Brahma a jeho následovníci (Brahma-sampradaya) znají Nejvyšší Osobnost Božství díky systému parampary. Musíme získat poznání prostřednictvím slov našich předchůdců. Existuje dvanáct mahajanů (duchovních autorit) a Brahma je jedním z nich.

svayambhur naradah sambhuh
kumarah kapilo manuh
prahlado janako bhismo
balir vaiyasakir vayam

(Bhag. 6.3.20)

Náležíme k učednické posloupnosti Brahmy, a proto se tato posloupnost nazývá Brahma-sampradaya. Tak jako polobozi následují Pána Brahmu, aby poznali Nejvyšší Osobnost Božství, musíme i my následovat autority systému parampary, chceme-li poznat Pána.