śrī-bādarāyaṇir uvāca
evaḿ vyavasito buddhyā
samādhāya mano hṛdi
jajāpa paramaḿ jāpyaḿ
prāg-janmany anuśikṣitam
śrī-bādarāyaṇiḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; evam — takto; vyavasitaḥ — rozhodnutá; buddhyā — za pomoci inteligence; samādhāya — pro soustředění; manaḥ — mysl; hṛdi — ve vědomí nebo v srdci; jajāpa — recitoval; paramam — svrchovanou; jāpyam — mantru, kterou se naučil od velkých oddaných; prāk-janmani — v minulém životě; anuśikṣitam — praktikovanou.
Schopnost pamatovat si popisuje Bhagavad-gita (6.43-44):
tatra tam buddhi-samyogam
labhate paurva-dehikam
yatate ca tato bhuyah
samsiddhau kuru-nandana
purvabhyasena tenaiva
hriyate hy avaso 'pi sah
Tyto verše ujišťují, že i když člověk, který se zapojí do oddané služby, poklesne, nebude tím degradován — dostane se do postavení, ve kterém si časem opět vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství. Jak bude vysvětleno později, Gajendra byl dříve králem Indradyumnou, který se v dalším životě z určitého důvodu stal králem slonů. Nyní byl Gajendra v nebezpečí, a přestože měl jiné tělo než lidské, vzpomněl si na stotru, kterou zpíval ve svém minulém životě. Yatate ca tato bhuyah samsiddhau kuru-nandana. Aby Krsna umožnil živé bytosti dosáhnout dokonalosti, dává jí možnost znovu si na Něho vzpomenout. Zde je důkaz — i když se král slonů, Gajendra, ocitl v nebezpečí, byla to pro něj příležitost vzpomenout si na svou dřívější oddanou službu, a díky tomu ho Nejvyšší Pán ihned zachránil.
Proto je nutné, aby všichni oddaní, kteří rozvíjejí vědomí Krsny, zpívali pravidelně nějakou mantru. Rozhodně je nutné zpívat mantru Hare Krsna, což je maha-mantra neboli “velká mantra”, a také pravidelně zpívat cintamani-prakara-sadmasu nebo Nrsimha stotru (ito nrsimhah parato nrsimho yato yato yami tato nrsimhah). Každý oddaný by měl praktikovat pronášení určité mantry, aby ji zpíval dokonale. Když pak i v tomto životě nerozvine dokonalé duchovní vědomí, v příštím životě na vědomí Krsny nezapomene, ani kdyby se stal zvířetem. Oddaný se má samozřejmě snažit dovést své vědomí Krsny k dokonalosti v tomto životě, neboť jen když porozumí Krsnovi a Jeho pokynům, může se po opuštění tohoto těla vrátit domů, zpátky k Bohu. Dokonce i když z nějakého důvodu poklesne, jeho rozvoj vědomí Krsny nepřijde nikdy nazmar. Například Ajamila jako chlapec pod vedením svého otce zpíval jméno Narayana, ale později, jako mladý muž, poklesl a stal se z něj opilec, sukničkář, zloděj a darebák. Jelikož však pronášel Narayanovo jméno, když volal na svého syna, jemuž dal jméno Narayana, dostal se na duchovní úroveň, přestože se dopouštěl hříšných činností. Proto bychom za žádných okolností neměli zapomenout zpívat Hare Krsna mantru. Pomůže nám to v největším nebezpečí, jak uvidíme na příkladu Gajendry.