śrī-vindhyāvalir uvāca
krīḍārtham ātmana idaḿ tri-jagat kṛtaḿ te
svāmyaḿ tu tatra kudhiyo 'para īśa kuryuḥ
kartuḥ prabhos tava kim asyata āvahanti
tyakta-hriyas tvad-avaropita-kartṛ-vādāḥ
śrī-vindhyāvaliḥ uvāca — Vindhyāvali, manželka Baliho Mahārāje, řekla; krīḍā-artham — pro zábavu; ātmanaḥ — Tvou; idam — toto; tri-jagat — tři světy (tento vesmír); kṛtam — bylo stvořeno; te — Tebou; svāmyam — vlastnictví; tu — ale; tatra — toho; kudhiyaḥ — hloupí darebáci; apare — druzí; īśa — ó můj Pane; kuryuḥ — zavádějí; kartuḥ — nejvyššímu stvořiteli; prabhoḥ — nejvyššímu udržovateli; tava — Tobě; kim — co; asyataḥ — nejvyššímu ničiteli; āvahanti — mohou nabídnout; tyakta-hriyaḥ — nestoudní, zbavení inteligence; tvat — Tebou; avaropita — falešně ustavené na základě nedostatečného poznání; kartṛ-vādāḥ — vlastnické právo těchto pošetilých agnostiků.
Baliho inteligentní manželka schválila zajetí svého manžela a nařkla ho, že nemá rozum, jelikož Pánovo vlastnictví prohlašoval za své. Dělat si podobné nároky je příznakem démonského života. Ačkoliv jsou polobozi, Pánem určení správci vesmíru, připoutaní k materialistickému požitku, nikdy se neprohlašují za vlastníky vesmíru, neboť vědí, že skutečným vlastníkem všeho je Nejvyšší Osobnost Božství. To je kvalifikace polobohů. Zato démoni, místo aby uznali, že výhradní vlastnické právo na všechno má Nejvyšší Osobnost Božství, prohlašují vesmír za svoje vlastnictví rozdělené mezi národy. Říkají: “Tato část je moje a tato je tvoje. Tuto část mohu dát jako milodar a tuto si nechám pro svůj požitek.” To jsou představy démonů. Bhagavad-gita (16.13) popisuje: idam adya maya labdham imam prapsye manoratham. “Dosud jsem získal tolik peněz a země a nyní musím získávat víc a víc. Tak se stanu největším vlastníkem všeho. Kdo se mnou může soupeřit?” To všechno jsou démonské představy.
Manželka Baliho Maharaje svého muže kritizovala: přestože mu Nejvyšší Pán projevil neobyčejnou milost tím, že ho zajal, a přestože Bali Maharaja nabídl Pánovi pro Jeho třetí krok své vlastní tělo, zůstával stále v temnotě nevědomosti. Tělo mu ve skutečnosti nepatřilo, ale on to kvůli své přetrvávající démonské mentalitě nechápal. Myslel si, že se zostudil, když nebyl schopen dát slíbený milodar, a že se ostudy zbaví, když nabídne své tělo, o kterém si myslel, že mu patří. Tělo ve skutečnosti nepatří nikomu jinému než Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který ho živé bytosti přidělil. V Bhagavad-gitě (18.61) je uvedeno:
isvarah sarva-bhutanam
hrd-dese 'rjuna tisthati
bhramayan sarva-bhutani
yantrarudhani mayaya
Pán sídlí v srdci každé živé bytosti a podle jejích tužeb jí prostřednictvím hmotné energie poskytuje určitý druh stroje neboli těla. Tělo nepatří živé bytosti, ale Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak tedy mohl Bali Maharaja prohlašovat tělo za své vlastní?
Vindhyavali, Baliho inteligentní manželka, se tedy modlila, aby byl její manžel Pánovou bezpříčinnou milostí propuštěn. Jinak nebyl Bali Maharaja nic jiného, než nestydatý démon, popsaný slovy tyakta-hriyas tvad- avaropita-kartr-vadah jako pošetilý člověk, který si přisvojuje vlastnictví Nejvyšší Osoby. V současném věku Kali takových nestydatých lidí — agnostiků, kteří nevěří v existenci Boha — přibývá. Takzvaní vědci, filozofové a politici ve snaze popřít autoritu Nejvyšší Osobnosti Božství vymýšlejí plány na zničení světa. Nejsou schopni udělat pro svět nic dobrého a bohužel, vlivem Kali-yugy, uvrhají světovou situaci ve zmatek. Hnutí pro vědomí Krsny je tedy velmi potřebné pro dobro nevinných lidí, kteří jsou zmatení propagandou těchto démonů. Pokud dovolíme, aby zůstal zachován současný stav, lidé budou pod vedením těchto démonských agnostiků trpět čím dál víc.