उवाच परमप्रीतो बिभ्रत्स्वां पौरुषीं तनुम् ॥३७॥
tam aviklavam avrīḍam
ālakṣya madhusūdanaḥ
uvāca parama-prīto
bibhrat svāḿ pauruṣīḿ tanum
tam — jeho (Pána Śivu); aviklavam — nerozrušeného událostmi, ke kterým došlo; avrīḍam — nezahanbeného; ālakṣya — když viděl; madhu- sūdanaḥ — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž je známý jako Madhusūdana (ten, kdo zabil démona Madhua); uvāca — pravil; parama-prītaḥ — velmi potěšen; bibhrat — přijal; svām — svou vlastní; pauruṣīm — původní; tanum — podobu.
Když Pán Visnu (Madhusudana) viděl, že Pán Siva není rozrušen ani zahanben, velice ho to potěšilo. Přijal tedy svou původní podobu a pak promluvil.
Pán Siva sice žasl nad silou Pána Visnua, ale nestyděl se. Byl naopak pyšný, že ho Pán Visnu přemohl. Před Nejvyšší Osobností Božství není nic skryto, protože sídlí v srdci každého. V Bhagavad-gitě (15.15) říká: sarvasya caham hrdi sannivisto mattah smrtir jñanam apohanam ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění.” Vše, k čemu došlo, se odehrálo pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto nebyl důvod něčeho litovat nebo se stydět. Přestože Pána Sivu nikdo nikdy neporazí, když byl poražen Pánem Visnuem, byl pyšný na to, že má tak vznešeného a mocného Pána.
