विरक्तः कामभोगेषु शतरूपापतिः प्रभुः ।
विसृज्य राज्यं तपसे सभार्यो वनमाविशत् ॥७॥

viraktaḥ kāma-bhogeṣu

śatarūpā-patiḥ prabhuḥ

visṛjya rājyaḿ tapase

sabhāryo vanam āviśat

viraktaḥ — bez připoutanosti; kāma-bhogeṣu — ke smyslovému požitku (v životním stavu gṛhasthy); śatarūpā-patiḥ — manžel Śatarūpy, Svāyambhuva Manu; prabhuḥ — který byl pánem a králem světa; visṛjya — poté, co se zcela zřekl; rājyam — svého království; tapase — za účelem askeze; sa-bhāryaḥ — se svou manželkou; vanam — do lesa; āviśat — vstoupil.


Text

Svayambhuva Manu, manžel Satarupy, byl svou povahou naprosto nepřipoutaný ke smyslovému požitku. Vzdal se proto svého království, jež bylo plné smyslového požitku, a odešel se svou manželkou do lesa podrobit se askezi.

Purport

V Bhagavad-gitě (4.2) se píše: evam parampara-praptam imam rajarsayo viduh — “Tak byla tato svrchovaná věda získávána v řetězci učednické posloupnosti, a touto cestou ji vždy pochopili svatí králové.” Všichni Manuové byli dokonalí králové. Byli to rajarsiové — to znamená, že i když zaujímali postavení králů světa, vyrovnali se i velkým světcům. Svayambhuva Manu byl například vládcem celého světa, ale přitom vůbec netoužil po smyslovém požitku. Tak vypadá správná monarchie. Král nějaké země či vládce nějaké říše musí být vychován tak, aby se přirozeně dokázal vzdát smyslového požitku. To, že se stal králem, neznamená, že má zbytečně utrácet peníze na uspokojování svých smyslů. Jakmile se králové zvrhli a začali utrácet peníze na svůj smyslový požitek, znamenalo to jejich konec. V současné době, kdy systém monarchie vymizel, si lidé vytvořili demokracii, ale ta také selhává. Podle zákonů přírody nyní nastává čas, kdy budou různé diktatury působit obyvatelstvu čím dál tím větší těžkosti. Jestliže král či diktátor jako jednotlivci nebo členové vlády jako kolektiv nedokáží řídit stát či království podle pravidel Manu-samhity, jejich vláda nebude mít dlouhého trvání.