पुमान् नैवै ति यद् गत्वा बिलस्वर्गं गतो यथा ।
प्रत्यग्धामाविद इह किमसत्कर्मभिर्भवेत् ॥१३॥

pumān naivaiti yad gatvā

bila-svargaḿ gato yathā

pratyag-dhāmāvida iha

kim asat-karmabhir bhavet

pumān — lidská bytost; na — ne; eva — vskutku; eti — vrací se; yat — do níž; gatvā — když odešla; bila-svargam — do oblasti nižší planetární soustavy zvané Pātāla; gataḥ — odešla; yathā — jako; pratyak-dhāma — zářící duchovní svět; avidaḥ — neinteligentního člověka; iha — v tomto hmotném světě; kim — jaký prospěch; asat-karmabhiḥ — s dočasnými plodonosnými činnostmi; bhavet — může být.


Text

(Narada Muni popsal, že je tam bila, díra, z níž se nikdo již nevrátí. Haryasvové pochopili význam tohoto jinotaje.) Toho, kdo vstoupil na nižší planetární soustavu Patala, stěží kdo kdy viděl se vrátit. Stejně tak když někdo dosáhne Vaikuntha-dhamu (pratyag-dhamu), nevrátí se do tohoto hmotného světa. Jestliže existuje takové místo, z něhož se ten, kdo tam odešel, nevrací do strastiplných hmotných podmínek života, jaký význam má skákat jako opice v dočasném hmotném světě a nevidět či nechápat toto místo? Jaký to přinese užitek?

Purport

Bhagavad-gita (15.6) uvádí: yad gatva na nivartante tad dhama paramam mama — existuje oblast, z níž se ten, kdo tam odešel, nevrací do hmotného světa. Tato oblast je opakovaně popisována. Na jiném místě Bhagavad-gity (4.9) Krsna říká:

janma karma ca me divyam
evam yo vetti tattvatah
tyaktva deham punar janma
naiti mam eti so 'rjuna

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”

Pokud někdo dokáže náležitě porozumět Krsnovi, který byl již popsán jako Svrchovaný Král, po opuštění hmotného těla se sem nevrátí. Tuto skutečnost vysvětluje tento verš Srimad-Bhagavatamu. Puman naivaiti yad gatva — nevrátí se do tohoto hmotného světa, ale domů, zpátky k Bohu, kde bude žít věčně blaženým životem plným poznání. Proč se o to lidé nestarají? Co prospěšného přinese opakované rození v tomto hmotném světě, někdy jako lidská bytost, někdy jako polobůh a někdy jako kočka nebo pes? K čemu je takové marnění času dobré? Krsna velice rozhodně prohlašuje v Bhagavad-gitě (8.15):

mam upetya punar janma
duhkhalayam asasvatam
napnuvanti mahatmanah
samsiddhim paramam gatah

“Velké duše, oddaní yogini, kteří dospěli ke Mně, se nikdy nevrátí do tohoto dočasného světa plného utrpení, neboť dosáhli nejvyšší dokonalosti.” Skutečným zájmem člověka má být vysvobození z koloběhu zrození a smrti a dosažení nejvyšší dokonalosti života — žít se Svrchovaným Králem v duchovním světě. Synové Daksi v těchto verších opakovaně říkají: kim asat-karmabhir bhavet — “K čemu jsou dobré pomíjivé plodonosné činnosti?”