Yamadutové brali v úvahu pouze Ajamilův vnější stav. Jelikož byl Ajamila po celý život nesmírně hříšný, mysleli si, že je třeba ho odvést k Yamarajovi, a nevěděli, že se od reakcí za všechny své hříchy oprostil. Visnudutové je tedy poučili, že se pronášením čtyř slabik jména Narayana v době smrti zbavil všech hříšných reakcí. V této souvislosti cituje Srila Visvanatha Cakravarti Thakura následující verše ze smrti-sastry:

namno hi yavati saktih
papa-nirharane hareh
tavat kartum na saknoti
patakam pataki narah

“Když hříšný člověk vysloví pouze jedno svaté jméno Hariho, může odstranit reakce za více hříchů, než dokáže spáchat.” (Brhad-visnu Purana)

avasenapi yan-namni
kirtite sarva-patakaih
puman vimucyate sadyah
simha-trastair mrgair iva

“Pronáší-li někdo svaté jméno Pána — byť v bezmocném stavu nebo aniž by si to přál — všechny reakce za jeho hříšný život zmizí, stejně jako se všechna malá zvířata strachy rozutečou, když zařve lev.” (Garuda Purana)

sakrd uccaritam yena
harir ity aksara-dvayam
baddha-parikaras tena
moksaya gamanam prati

“Kdo jednou vysloví svaté jméno Pána, které sestává ze dvou slabik, ha-ri, má zajištěnou cestu k osvobození.” (Skanda Purana)

To jsou některé z důvodů, proč Visnudutové nesouhlasili s tím, aby Yamadutové odvedli Ajamila na Yamarajův dvůr.