वैकुण्ठनामग्रहणं जिह्वा वक्तुमिहार्हति ॥३३॥
anyathā mriyamāṇasya
nāśucer vṛṣalī-pateḥ
vaikuṇṭha-nāma-grahaṇaḿ
jihvā vaktum ihārhati
anyathā — jinak; mriyamāṇasya — toho, kdo je již na prahu smrti; na — ne; aśuceḥ — zcela nečistý; vṛṣalī-pateḥ — který si vydržoval prostitutku; vaikuṇṭha — Pána Vaikuṇṭhy; nāma-grahaṇam — pronášení svatého jména; jihvā — jazyk; vaktum — říkat; iha — v této situaci; arhati — je schopný.
Kdyby nebylo mé předchozí oddané služby, jak bych mohl já — ten nejšpinavější člověk, který si vydržoval prostitutku — pronášet v okamžiku smrti svaté jméno Vaikunthapatiho? Rozhodně by to nebylo možné.
Jméno Vaikunthapati, jež znamená “Pán duchovního světa”, se neliší od jména Vaikuntha. Ajamila, který se stal realizovanou duší, nyní chápal, že příležitost pronášet svaté jméno Vaikunthapatiho v děsivé situaci v okamžiku smrti dostal díky svým předchozím duchovním činnostem v oddané službě.
