V Caitanya-caritamrtě (Madhya 22.54) je řečeno:

’sadhu-saṅga', ’sadhu-saṅga'—sarva-sastre kaya
lava-matra sadhu-saṅge sarva-siddhi haya

“Společnost oddaných doporučují všechny sastry, protože díky jedinému okamžiku v takové společnosti může člověk získat semínko veškeré dokonalosti.” Na počátku svého života byl Ajamila zajisté velice čistý a stýkal se s oddanými a brahmany; díky tomuto zbožnému jednání byl proto i v pokleslém stavu inspirovaný dát svému synovi jméno Narayana. K tomu byl jistě veden dobrou radou zevnitř, od Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán říká v Bhagavad-gitě (15.15): sarvasya caham hrdi sannivisto mattah smrtir jñanam apohanam ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání i zapomnění.” Pán, který sídlí v srdci každého, je tak laskavý, že nikdy nezapomene na toho, kdo Mu někdy sloužil. Poskytl proto zevnitř Ajamilovi příležitost dát nejmladšímu synovi jméno Narayana, aby z lásky neustále volal: “Narayane! Narayane!” a byl tak v okamžiku smrti zachráněn z té nejhrozivější a nejnebezpečnější situace. Taková je Krsnova milost. Guru-krsna-prasade paya bhakti-lata-bija — milostí gurua a Krsny člověk dostane semínko bhakti. Tato společnost zachrání oddaného před tím největším strachem. V našem hnutí pro vědomí Krsny proto měníme oddaným jména tak, aby jim připomínala Visnua. Dokáže-li si oddaný v okamžiku smrti vzpomenout na své jméno — například Krsnadasa nebo Govinda dasa — může být zachráněn před tím největším nebezpečím. Změna jmen při zasvěcení je proto nepostradatelná. Hnutí pro vědomí Krsny je tak pečlivé, že dává každému velkou příležitost nějakým způsobem vzpomínat na Krsnu.