kumāro nārada ṛbhur
ańgirā devalo 'sitaḥ
apāntaratamā vyāso
mārkaṇḍeyo 'tha gautamaḥ
vasiṣṭho bhagavān rāmaḥ
kapilo bādarāyaṇiḥ
durvāsā yājñavalkyaś ca
jātukarṇas tathāruṇiḥ
romaśaś cyavano datta
āsuriḥ sapatañjaliḥ
ṛṣir veda-śirā dhaumyo
muniḥ pañcaśikhas tathā
hiraṇyanābhaḥ kauśalyaḥ
śrutadeva ṛtadhvajaḥ
ete pare ca siddheśāś
caranti jñāna-hetavaḥ
kumāraḥ — Sanat-kumāra; nāradaḥ — Nārada Muni; ṛbhuḥ — Ṛbhu; aṅgirāḥ — Aṅgirā; devalaḥ — Devala; asitaḥ — Asita; apāntaratamāḥ — Apāntaratamā, dřívější Vyāsadevovo jméno; vyāsaḥ — Vyāsa; mārkaṇḍeyaḥ — Mārkaṇḍeya; atha — jakož i; gautamaḥ — Gautama; vasiṣṭhaḥ — Vasiṣṭha; bhagavān rāmaḥ — Pán Paraśurāma; kapilaḥ — Kapila; bādarāyaṇiḥ — Śukadeva Gosvāmī; durvāsāḥ — Durvāsā; yājñavalkyaḥ — Yājñavalkya; ca — také; jātukarṇaḥ — Jātukarṇa; tathā — jakož i; aruṇiḥ — Aruṇi; romaśaḥ — Romaśa; cyavanaḥ — Cyavana; dattaḥ — Dattātreya; āsuriḥ — Āsuri; sa-patañjaliḥ — s Patañjalim Ṛṣim; ṛṣiḥ — mudrc; veda-śirāḥ — hlava Ved; dhaumyaḥ — Dhaumya; muniḥ — mudrc; pañcaśikhaḥ — Pañcaśikha; tathā — tak také; hiraṇyanābhaḥ — Hiraṇyanābha; kauśalyaḥ — Kauśalya; śrutadevaḥ — Śrutadeva; ṛtadhvajaḥ — Ṛtadhvaja; ete — tito všichni; pare — další; ca — a; siddha-īśāḥ — vládci mystických sil; caranti — putují; jñāna-hetavaḥ — učené osoby, které káží po celém světě.
Velice významné je slovo jñana-hetavah. Velké osobnosti—jako například ty, které jsou zde jmenovány — neputují po zemském povrchu proto, aby sváděly veřejnost, ale aby rozdávaly skutečné poznání. Bez tohoto poznání je lidský život promarněný. Lidská podoba je určena pro realizaci našeho vztahu s Krsnou, Bohem. Ten, kdo toto poznání postrádá, je řazen mezi zvířata. Pán Sám říká v Bhagavad-gitě (7.15):
na mam duskrtino mudhah
prapadyante naradhamah
mayayapahrta-jñana
asuram bhavam asritah
“Ti ničemové, kteří jsou zcela hloupí, kteří jsou nejnižší z lidí, jež o poznání připravila iluze a kteří přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.”
Nevědomost znamená tělesné pojetí života (yasyatma-buddhih kunape tri-dhatuke ... sa eva go-kharah). Prakticky každý ve vesmíru — a zvláště na této planetě, Bhurloce — si myslí, že tělo a duše nemají oddělenou existenci a že seberealizace tedy není zapotřebí. To však není pravda. Všichni zde uvedení brahmanové, kteří jsou zároveň oddaní, proto cestují po celém světě, aby v srdcích takových pošetilých materialistů probouzeli vědomí Krsny.
Popis acaryů uvedených v těchto verších je dán v Mahabharatě. Rovněž důležité je slovo pañcasikha. Tak se nazývá ten, kdo je osvobozen od pojetí annamaya, pranamaya, manomaya, vijñanamaya a anandamaya a kdo si je plně vědom subtilních obalů duše. Podle údajů v Mahabharatě (Santa-parva, kapitoly 218-219) se acarya jménem Pañcasikha narodil v rodině Maharaje Janaky, vládce Mithily. Stoupenci saṅkhyové filozofie považují Pañcasikhacaryu za jednoho z nich.
Skutečné poznání se týká živé bytosti sídlící v těle. Živá bytost se však z nevědomosti naneštěstí ztotožňuje s tělem, a proto cítí radost a bolest.