tayā — tou; ittham — takto; avirata — neustálou; puruṣa — Nejvyššímu Pánu; paricaryayā — službou; bhagavati — k Nejvyšší Osobnosti Božství; pravardhamāna — neustálý vzrůst; anurāga — připoutanosti; bhara — břemenem; druta — tající; hṛdaya — srdce; śaithilyaḥ — nedbalost; praharṣa-vegena — silou transcendentální extáze; ātmani — na jeho těle; udbhidyamāna-roma-pulaka-kulakaḥ — zježení chlupů; autkaṇṭhya — kvůli intenzívní touze; pravṛtta — které nastalo; praṇaya-bāṣpa-niruddha-avaloka-nayanaḥ — vehnání do očí slz lásky, které brání pohledu; evam — takto; nija-ramaṇa-aruṇa-caraṇa-aravinda — o načervenalých lotosových nohách Pána; anudhyāna — meditací; paricita — zvyšoval; bhakti-yogena — díky oddané službě; paripluta — šířící se všude; parama — nejvyšší; āhlāda — duchovní blaženosti; gambhīra — velmi hluboké; hṛdaya-hrada — v srdci, které je přirovnáno k jezeru; avagāḍha — ponořená; dhiṣaṇaḥ — jehož inteligence; tām — to; api — ačkoliv; kriyamāṇām — vykonávání; bhagavat — Nejvyšší Osobnosti Božství; saparyām — uctívání; na — ne; sasmāra — pamatoval.

Tak tento vznešený oddaný, Maharaja Bharata, neustále oddaně sloužil Pánu. Jeho láska k Vasudevovi, Krsnovi, přirozeně čím dál více rostla a jeho srdce tálo. V důsledku toho postupně ztrácel veškerou připoutanost k usměrňujícím povinnostem. Chlupy se mu ježily a tělo projevovalo všechny příznaky extáze. Slzy mu tekly z očí tak, že nic neviděl. V tomto stavu neustále meditoval o načervenalých lotosových nohách Pána. Jeho srdce, které připomínalo jezero, bylo tehdy plné vody extatické lásky a s myslí ponořenou do tohoto jezera dokonce zapomněl na usměrněnou službu Pánu.