tad yathā bāliśānāḿ svayam ātmanaḥ śreyaḥ param aviduṣāḿ parama-parama-puruṣa prakarṣa-karuṇayā sva-mahimānaḿ cāpavargākhyam upakalpayiṣyan svayaḿ nāpacita evetaravad ihopalakṣitaḥ
tat — to; yathā — jako; bāliśānām — hlupáků; svayam — Tebou Samotným; ātmanaḥ — vlastní; śreyaḥ — blaho; param — nejvyšší; aviduṣām — těch, kdo neznají; parama-parama-puruṣa — ó Pane pánů; prakarṣa-karuṇayā — hojnou, bezpříčinnou milostí; sva-mahimānam — Svou osobní slávu; ca — a; apavarga-ākhyam — zvanou apavarga (osvobození); upakalpayiṣyan — chceš dát; svayam — Osobně; na apacitaḥ — neuctívaný správně; eva — ačkoliv; itara-vat — jako obyčejná osoba; iha — zde; upalakṣitaḥ — (jsi) přítomný a (námi) viděný.
Pán Visnu byl Osobně přítomný v obětní aréně, ale to neznamená, že sledoval Svůj vlastní prospěch. Stejný účel má přítomnost arca-vigrahy, Božstva v chrámu. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se nám ze Své bezpříčinné milosti představuje, abychom Ho mohli vidět. Jelikož náš pohled není transcendentální, nevidíme Pánovu duchovní sac-cid-ananda-vigrahu, a On proto ze Své bezpříčinné milosti přichází v podobě, kterou můžeme vnímat. Jelikož jsme schopni vidět pouze hmotné předměty, jako je kámen a dřevo, Pán na sebe bere podobu z kamene a dřeva, prostřednictvím které přijímá naši službu v chrámu. To je projev Jeho bezpříčinné milosti. I když Sám nemá o tyto věci zájem, přesto jedná tak, jak jedná, aby přijal naši láskyplnou službu. Ve skutečnosti Mu ani nejsme schopni nabídnout vhodné předměty pro Jeho uctívání, jelikož jsme zcela nevědomí. Pán se zjevil v obětní aréně Maharaje Nabhiho ze Své bezpříčinné milosti.