एवाधर्मवर्तिनो ये केचिदिहोदिता अनुदिताश्चावनिपते पर्यायेण विशन्ति
तथैव धर्मानुवर्तिन इतरत्र इह तु पुनर्भवे त उभयशेषाभ्यां निविशन्ति
॥३७॥
evaḿ-vidhā narakā yamālaye santi śataśaḥ sahasraśas teṣu sarveṣu ca sarva evādharma-vartino ye kecid ihoditā anuditāś cāvani-pate paryāyeṇa viśanti tathaiva dharmānuvartina itaratra iha tu punar-bhave ta ubhaya-śeṣābhyāḿ niviśanti
evam-vidhāḥ — takových; narakāḥ — mnoho pekel; yama-ālaye — v Yamarājově provincii; santi — jsou; śataśaḥ — stovky; sahasraśaḥ — tisíce; teṣu — na těchto pekelných planetách; sarveṣu — všechny; ca — také; sarve — všichni; eva — vskutku; adharma-vartinaḥ — ti, kdo nedodržují védské nebo jiné usměrňující zásady; ye kecit — kdokoliv; iha — zde; uditāḥ — zmíněné; anuditāḥ — nezmíněné; ca — a; avani-pate — ó králi; paryāyeṇa — podle míry různých druhů hříšných činností; viśanti — vstupují; tathā eva — podobně; dharma-anuvartinaḥ — ti, kdo jsou zbožní a jednají podle usměrňujících zásad či védských pokynů; itaratra — jinde; iha — na tuto planetu; tu — ale; punaḥ-bhave — do příštího života; te — ti všichni; ubhaya-śeṣābhyām — na základě zbytku výsledků zbožnosti nebo neřesti; niviśanti — vstupují.
Můj milý králi Pariksite, v Yamarajově provincii existují stovky a tisíce pekelných planet. Všichni bezbožní lidé, o kterých jsem hovořil — a také ti, o kterých jsem se nezmínil — musí vstoupit na tyto planety podle míry své bezbožnosti. Zbožní lidé však vstoupí na jiné planetární soustavy, na planety polobohů. Nicméně zbožní i bezbožní se po vyčerpání výsledků svých zbožných či bezbožných činností opět vracejí na Zemi.
Tato sloka je ve shodě se samotným začátkem učení Pána Krsny v Bhagavad-gitě: tatha dehantara-praptih — v tomto hmotném světě je každý předurčen k tomu, aby měnil jedno tělo za druhým na různých planetárních soustavách. Ūrdhvam gacchanti satva-stha — ti, kdo jsou v kvalitě dobra, stoupají na nebeské planety. Adho gacchanti tamasah — ti, kdo jsou příliš ponořeni v nevědomosti, se dostávají na pekelné planetární soustavy. Oba druhy lidí však podléhají opakovanému rození a umírání. V Bhagavad-gitě je uvedeno, že i ten, kdo je velmi zbožný, se po ukončení svého požitku na vyšších planetárních systémech vrátí zpátky na Zemi (ksine punye martya-lokam visanti). Stěhování se z jedné planety na druhou tedy problémy života neřeší. Ty budou vyřešeny jedině tehdy, až nebudeme nuceni přijmout další hmotné tělo. To bude možné, pokud vyvineme vědomí Krsny. Krsna říká v Bhagavad-gitě (4.9):
janma karma ca me divyam
evam yo vetti tattvatah
tyaktva deham punar janma
naiti mam eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a činností, se po opuštění těla již znovu nezrodí v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.” To je dokonalost života a skutečné řešení životních problémů. Neměli bychom toužit po vyšších, nebeských planetárních soustavách a také bychom neměli jednat tak, abychom se dostali na pekelné planety. Celý účel tohoto hmotného světa bude splněn, pokud znovu získáme svou duchovní totožnost a vrátíme se domů, zpátky k Bohu. Nejvyšší Osobnost Božství pro tento cíl předepisuje velmi jednoduchou metodu: sarva-dharman parityajya mam ekam saranam vraja. Člověk nemá být ani zbožný, ani bezbožný. Má být oddaný a odevzdat se lotosovým nohám Krsny. Toto odevzdání se je také velmi snadné — dokáže to i dítě. Man-mana bhava mad-bhakto mad-yaji mam namaskuru. Musíme neustále myslet na Krsnu a zpívat Hare Krsna, Hare Krsna, Krsna Krsna, Hare Hare / Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare. Každý se má stát Krsnovým oddaným, uctívat Ho a klanět se mu, a tak všechny své životní činnosti zaměstnat ve službě Pánu Krsnovi.
