tan niśamyobhayatrāpi bhagavatā rakṣaṇāya prayuktaḿ sudarśanaḿ nāma bhāgavataḿ dayitam astraḿ tat tejasā durviṣahaḿ muhuḥ parivartamānam abhyavasthito muhūrtam udvijamānaś cakita-hṛdaya ārād eva nivartate tad uparāgam iti vadanti lokāḥ
tat — ta situace; niśamya — když se doslechne; ubhayatra — okolo Slunce i Měsíce; api — vskutku; bhagavatā — Nejvyšší Osobností Božství; rakṣaṇāya — pro jejich ochranu; prayuktam — zaměstná; sudarśanam — Kṛṣṇův disk; nāma — jménem; bhāgavatam — nejdůvěrnější oddaný; dayitam — nejoblíbenější; astram — zbraň; tat — ta; tejasā — svou září; durviṣaham — nesnesitelný žár; muhuḥ — opakovaně; parivartamānam — obíhající okolo Slunce a Měsíce; abhyavasthitaḥ — umístěný; muhūrtam — po dobu muhūrty (48 minut); udvijamānaḥ — jehož mysl byla naplněna úzkostí; cakita — polekaný; hṛdayaḥ — v hloubi svého srdce; ārāt — na vzdálené místo; eva — jistě; nivartate — prchá; tat — ta situace; uparāgam — zatmění; iti — takto; vadanti — říkají; lokāḥ — lidé.
Nejvyšší Osobnost Božství, Visnu, vždy chrání Své oddané, kteří jsou také známi jako polobozi. Vládnoucí polobozi Pána Visnua na slovo poslouchají, ačkoliv si také přejí smyslový požitek — proto se nazývají “polobozi”, téměř jako Bůh. Přestože se Rahu pokouší Slunce i Měsíc napadnout, Pán Visnu je chrání. Strach před cakrou Pána Visnua Rahuovi nedovoluje setrvat před Sluncem či Měsícem déle než jednu muhurtu (48 minut). Jev, ke kterému dochází, když Rahu zakrývá světlo Slunce a Měsíce, se nazývá zatmění. Snaha vědců této planety dostat se na Měsíc je stejně démonská jako útok démona Rahu. Jejich pokusy samozřejmě skončí nezdarem, protože na Slunce nebo na Měsíc se nikdo nemůže dostat tak snadno. Tyto pokusy jsou nepochybně odsouzeny k neúspěchu, stejně jako útok, o který se pokouší Rahu.