इति ललनानुनयातिविशारदो ग्राम्यवैदग्ध्यया परिभाषया तां विबुधवधूं
विबुधमतिरधिसभाजयामास ॥१७॥
śrī-śuka uvāca
iti lalanānunayāti-viśārado grāmya-vaidagdhyayā paribhāṣayā tāḿ vibudha-vadhūḿ vibudha-matir adhisabhājayām āsa
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; iti — takto; lalanā — žen; anunaya — v získávání; ati-viśāradaḥ — značně zkušený; grāmya-vaidagdhyayā — zběhlý v plnění hmotných tužeb; paribhāṣayā — vybranými slovy; tām — ji; vibudha-vadhūm — nebeskou dívku; vibudha-matiḥ — Āgnīdhra, který měl inteligenci polobohů; adhisabhājayām āsa — získal její přízeň.
Sukadeva Gosvami pokračoval: Maharaja Āgnidhra, jenž se inteligencí vyrovnal polobohům, ovládal umění, jak lichotit ženám, aby si je získal na svou stranu. Potěšil tedy onu nebeskou dívku svými chtivými slovy a vydobyl si její přízeň.
Král Āgnidhra byl oddaný, a hmotný požitek ho tedy ve skutečnosti vůbec nepřitahoval. Jelikož však chtěl manželku, aby mohl mít potomstvo, a Pán Brahma mu za tímto účelem poslal Purvacitti, zkušeně ji potěšil lichotivými slovy. Lichotivá slova mužů ženy přitahují. Ten, kdo je zběhlý v tomto umění lichocení, se nazývá vidagdha.
