Laksmidevi, bohyně štěstí, v tomto verši jasně říká, že neprokazuje přízeň žádnému materialistovi. I když někdy může být jeden materialista v očích druhého velice bohatý, toto bohatství mu dává Durgadevi, hmotná expanze bohyně štěstí, nikoliv samotná Laksmidevi. Ti, kdo touží po hmotném bohatství, uctívají Durgadevi mantrou dhanam dehi rupam dehi rupa-pati-bhajam dehi — “Ó má uctívaná matko Durgadevi, prosím, dej mi bohatství, sílu, slávu, dobrou manželku a další věci.” Kdo potěší bohyni Durgu, může taková požehnání získat, ale jelikož jsou dočasná, jejich výsledkem je pouze maya-sukha (iluzorní štěstí). Jak prohlásil Prahlada Maharaja: maya-sukhaya bharam udvahato vimudhan—ti, kdo těžce pracují pro hmotný zisk, jsou vimudhové, hloupí darebáci, protože takové štěstí nebude mít dlouhého trvání. Na druhou stranu oddaní, jako je Prahlada a Dhruva Maharaja, získali neobyčejné hmotné bohatství, které však nebylo maya-sukha. Když oddaný získá nebývalé bohatství, jedná se o přímý dar bohyně štěstí, která sídlí v srdci Narayana.

Hmotné bohatství získané modlitbami k bohyni Durze je dočasné. Bhagavad-gita (7.23) uvádí: antavat tu phalam tesam tad bhavaty alpa-medhasam — lidé s omezenou inteligencí touží po dočasném štěstí. Přímo jsme viděli, jak si jeden ze žáků Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura chtěl užívat majetku svého duchovního mistra, jenž k němu byl milostivý a tento dočasný majetek mu dal. Nedal mu však sílu kázat učení Caitanyi Mahaprabhua po celém světě. Tuto zvláštní milost — sílu kázat — dostává oddaný, který od svého duchovního mistra nežádá nic hmotného, ale chce mu pouze sloužit. Názorným příkladem je v této souvislosti příběh o démonu Ravanovi. I když chtěl Ravana unést Pánu Ramacandrovi bohyni štěstí Sitadevi, nebylo to možné. Sitadevi, kterou násilím odvlekl, nebyla původní Sitadevi, ale expanze mayi, Durgadevi. Výsledkem bylo, že místo aby Ravana získal přízeň skutečné bohyně štěstí, Durgadevi ho zničila i s celou jeho rodinou (srsti-sthiti-pralaya-sadhana-saktir eka).