सङ्गो यदि स्याद्भगवत्प्रियेषु नः ।
यः प्राणवृत्त्या परितुष्ट आत्मवान्
सिद्ध्यत्यदूरान्न तथेन्द्रियप्रियः ॥१०॥
māgāra-dārātmaja-vitta-bandhuṣu
sańgo yadi syād bhagavat-priyeṣu naḥ
yaḥ prāṇa-vṛttyā parituṣṭa ātmavān
siddhyaty adūrān na tathendriya-priyaḥ
mā — ne; agāra — dům; dāra — manželka; ātma-ja — děti; vitta — bankovní konto; bandhuṣu — mezi přáteli a příbuznými; saṅgaḥ — společnost či připoutanost; yadi — jestliže; syāt — musí být; bhagavat-priyeṣu — mezi těmi, jimž je velice drahý Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; naḥ — nás; yaḥ — každý, kdo; prāṇa-vṛttyā — holými životními nezbytnostmi; parituṣṭaḥ — uspokojený; ātma-vān — kdo ovládl svou mysl a realizoval své vlastní já; siddhyati — je úspěšný; adūrāt — velice brzy; na — ne; tathā — tolik; indriya-priyaḥ — ten, kdo je připoutaný ke smyslovému požitku.
Můj milý Pane, modlíme se, aby nás nikdy nepřitahovalo vězení v podobě rodinného života, sestávající z domova, manželky, dětí, přátel, bankovního konta, příbuzných a tak dále. Musíme-li být k něčemu poutáni, nechť je to k oddaným, jejichž jediným drahým přítelem je Krsna. Ten, kdo je skutečně seberealizovaný a ovládá svou mysl, je dokonale spokojený s holými životními nezbytnostmi. Nesnaží se uspokojovat své smysly. Taková osoba dělá rychlý pokrok ve vědomí Krsny, kdežto pro jiné, kteří příliš lpí na hmotných věcech, je pokrok velmi obtížný.
Když byl Sri Krsna Caitanya Mahaprabhu požádán, aby vysvětlil povinnost vaisnavy, osoby vědomé si Krsny, okamžitě řekl: asat-saṅga-tyaga,—ei vaisnava-acara. První povinností vaisnavy je vzdát se společnosti těch, kdo nejsou oddanými Krsny a příliš lpí na hmotných věcech — manželce, dětech, bankovním kontu a tak dále. Prahlada Maharaja se také modlí k Osobnosti Božství, aby se dokázal vyhnout společnosti neoddaných, připoutaných k materialistickému způsobu života. Musí-li být k někomu poután, modlí se, aby to bylo jedině k oddanému.
Oddaný nemá zájem zbytečně zvyšovat žádosti smyslů po uspokojení. Dokud je živá bytost v tomto hmotném světě, musí mít samozřejmě hmotné tělo a musí ho udržovat, aby mohla vykonávat oddanou službu. Tělo lze snadno udržovat přijímáním krsna-prasadam. Krsna říká v Bhagavad-gitě (9.26):
patram puspam phalam toyam
yo me bhaktya prayacchati
tad aham bhakty-upahrtam
asnami prayatatmanah
“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květinu, ovoce či vodu, přijmu to.” Proč bychom měli zbytečně rozšiřovat jídelníček pro uspokojení jazyka? Oddaní mají jíst co nejprostěji. Jinak bude postupně růst připoutanost k hmotným věcem a smysly, které jsou velice silné, budou vyžadovat čím dál více hmotného požitku. To bude znamenat konec plnění skutečné životní povinnosti — pokročit ve vědomí Krsny.
