प्रार्थ्यां श्रियं सुरवरैः सदयावलोकाम् ।
नैच्छन्नृपस्तदुचितं महतां मधुद्विट
सेवानुरक्तमनसामभवोऽपि फल्गुः ॥४४॥
yo dustyajān kṣiti-suta-svajanārtha-dārān
prārthyāḿ śriyaḿ sura-varaiḥ sadayāvalokām
naicchan nṛpas tad-ucitaḿ mahatāḿ madhudviṭ-
sevānurakta-manasām abhavo 'pi phalguḥ
yaḥ — kdo; dustyajān — velmi obtížné se vzdát; kṣiti — Země; suta — děti; sva-jana-artha-dārān — příbuzní, bohatství a krásná manželka; prārthyām — žádoucí; śriyam — bohyně štěstí; sura-varaiḥ — nejlepšími z polobohů; sa-daya-avalokām — jehož milostivý pohled; na — ne; aicchat — přál si; nṛpaḥ — král; tat-ucitam — což se k němu zcela hodí; mahatām — velkých osobností (mahātmů); madhu-dviṭ — Pána Kṛṣṇy, který zabil démona Madhua; sevā-anurakta — přitahovaná láskyplnou službou; manasām — těch, jejichž mysl; abhavaḥ api — dokonce i osvobození; phalguḥ — zanedbatelné.
Sukadeva Gosvami pokračoval: Můj milý králi, činnosti Bharaty Maharaje jsou úžasné. Vzdal se všeho, čeho je pro druhé těžké se vzdát. Opustil své království, svou manželku a rodinu. Jeho bohatství bylo tak veliké, že mu ho záviděli i polobozi, ale přesto se ho vzdal. K takové velké osobnosti, jako byl on, se zcela hodilo být velkým oddaným. Dokázal se zříci všeho, protože ho tolik přitahovala krása, bohatství, sláva, poznání, síla a odříkání Nejvyšší Osobnosti Božství, Krsny. Krsna je tak přitažlivý, že se pro Něho člověk dokáže vzdát všeho, co je jinak žádoucí. Ti, jejichž mysl přitahuje láskyplná služba Pánu, považují za zanedbatelné dokonce i osvobození.
Tento verš potvrzuje, že Krsna je všepřitažlivý. Maharaja Bharata byl ke Krsnovi tak přitahován, že se vzdal všeho svého hmotného vlastnictví. Materialisty obyčejně takové vlastnictví velice láká.
ato grha-ksetra-sutapta-vittair
janasya moho 'yam aham mameti
(Bhag. 5.5.8)
“Člověk začíná být přitahovaný ke svému tělu, domovu, majetku, dětem, příbuzným a bohatství. Takto zvětšuje svou životní iluzi a uvažuje v pojmech ,já a moje’.” Připoutanost k hmotným věcem je výsledkem působení iluze. Být přitahován k těmto věcem nemá žádnou cenu, neboť podmíněnou duši rozptylují. Náš život je úspěšný, když se pohroužíme do přitažlivosti Krsnovy síly, krásy a zábav, jak je popisuje desátý zpěv Srimad-Bhagavatamu. Mayavadiny přitahuje splynutí s Pánem, ale Krsna je přitažlivější nežli tato touha. Slovo abhavah znamená “nezrodit se znovu v hmotném světě”. Oddaný se nestará o to, zda se znovu narodí nebo ne. Je spokojený, může-li sloužit Pánu, ať je to v jakýchkoliv podmínkách. To je skutečné mukti.
iha yasya harer dasye
karmana manasa gira
nikhilasv apy avasthasu
jivan-muktah sa ucyate
“Kdo jedná tak, aby tělem, myslí, inteligencí a slovy sloužil Krsnovi, je osvobozený dokonce již v tomto hmotném světě.” (Bhakti-rasamrta-sindhu 1.2.187) Ten, kdo chce neustále sloužit Krsnovi, se zajímá o způsoby, jak přesvědčit lidi, že existuje Nejvyšší Osobnost Božství a že touto Nejvyšší Osobností Božství je Krsna. Taková je jeho touha. Nezáleží mu na tom, zda je v nebi či v pekle. To se nazývá uttamasloka-lalasa.
