rājovāca
yo ha vā iha bahu-vidā mahā-bhāgavata tvayābhihitaḥ parokṣeṇa vacasā jīva-loka-bhavādhvā sa hy ārya-manīṣayā kalpita-viṣayo nāñjasāvyutpanna-loka-samadhigamaḥ; atha tad evaitad duravagamaḿ samavetānukalpena nirdiśyatām iti
rājā uvāca — král Parīkṣit řekl; yaḥ — co; ha — jistě; vā — nebo; iha — v tomto vyprávění; bahu-vidā — který znáš mnoho příběhů sdělujících transcendentální poznání; mahā-bhāgavata — ó velký oddaný mudrci; tvayā — tebou; abhihitaḥ — popsaná; parokṣeṇa — obrazně; vacasā — slovy; jīva-loka-bhava-adhvā — cesta hmotné existence podmíněné duše; saḥ — to; hi — vskutku; ārya-manīṣayā — inteligencí pokročilých oddaných; kalpita-viṣayaḥ — lze si představit námět; na — ne; añjasā — přímo; avyutpanna-loka — těch, kdo nejsou příliš zkušení či inteligentní; samadhigamaḥ — plné pochopení; atha — proto; tat eva — kvůli tomu; etat — tento námět; duravagamam — který je obtížné pochopit; samaveta-anukalpena — nahrazením přímého významu těchto událostí; nirdiśyatām — nechť je popsáno; iti — takto.
Mnoho příběhů a událostí ve Srimad-Bhagavatamu je popsáno obrazně. Neinteligentní lidé těmto alegorickým popisům nemusí rozumět; povinností studenta je proto vyhledat pravého duchovního mistra a požádat ho o přímé vysvětlení.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k třinácté kapitole pátého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Další hovory krále Rahugany s Jada Bharatou”.