सन्न्यस्तदण्डः कृतभूतमैत्रः ।
असज्जितात्मा हरिसेवया शितं
ज्ञानासिमादाय तरातिपारम् ॥२०॥
rahūgaṇa tvam api hy adhvano 'sya
sannyasta-daṇḍaḥ kṛta-bhūta-maitraḥ
asaj-jitātmā hari-sevayā śitaḿ
jñānāsim ādāya tarāti-pāram
rahūgaṇa — ó králi Rahūgaṇo; tvam — ty; api — také; hi — jistě; adhvanaḥ — cesty hmotné existence; asya — této; sannyasta-daṇḍaḥ — poté, co se vzdáš královského žezla pro trestání zločinců; kṛta-bhūta-maitraḥ — poté, co se staneš přítelem všech; asat-jita-ātmā — jehož mysl nelákají hmotné radosti života; hari-sevayā — láskyplnou službou Nejvyššímu Pánu; śitam — nabroušený; jñāna-asim — meč poznání; ādāya — vezmeš do ruky; tara — překonej; ati-pāram — ke konečnému cíli duchovní existence.
Můj milý králi Rahugano, i ty jsi obětí vnější energie, neboť se nacházíš na cestě připoutanosti k hmotným radostem. Radím ti nyní, aby ses vzdal svého královského postavení a žezla, kterým trestáš zločince, neboť tak se můžeš stát přítelem všech živých bytostí. Vzdej se připoutanosti ke smyslovým předmětům a chop se meče poznání nabroušeného oddanou službou. Pak dokážeš přeseknout pevný uzel iluzorní energie a překonat oceán nevědomosti.
V Bhagavad-gitě Pán Krsna přirovnává hmotný svět ke stromu iluze, ze kterého je třeba se vysekat:
na rupam asyeha tathopalabhyate
nanto na cadir na ca sampratistha
asvattham enam suvirudha-mulam
asaṅga-sastrena drdhena chittva
tatah padam tat parimargitavyam
yasmin gata na nivartanti bhuyah
tam eva cadyam purusam prapadye
yatah pravrttih prasrta purani
“Skutečnou podobu tohoto stromu nelze v tomto světě vnímat. Nikdo neví, kde končí, kde začíná a kde má svůj základ. Živá bytost však musí tento strom s odhodláním skácet zbraní neulpívání. Přitom musí vyhledat ono místo, ze kterého se po jeho dosažení již nikdy nevrátí, a tam se odevzdat Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, v Němž má vše svůj počátek a v Němž od nepaměti vše spočívá.” (Bg. 15.3-4)
