संसारतापावपनं जनस्य ।
यच्छोकमोहामयरागलोभ
वैरानुबन्धं ममतां विधत्ते ॥१६॥
na yāvad etan mana ātma-lińgaḿ
saḿsāra-tāpāvapanaḿ janasya
yac choka-mohāmaya-rāga-lobha-
vairānubandhaḿ mamatāḿ vidhatte
na — ne; yāvat — dokud; etat — tato; manaḥ — mysl; ātma-liṅgam — existující jako falešné označení duše; saṁsāra-tāpa — utrpení tohoto hmotného světa; āvapanam — živná půda; janasya — živé bytosti; yat — co; śoka — nářku; moha — iluze; āmaya — nemoci; rāga — připoutanosti; lobha — chamtivosti; vaira — nepřátelství; anubandham — důsledek; mamatām — pocit vlastnictví; vidhatte — dává.
Mysl jakožto označení duše je příčinou všeho utrpení v hmotném světě. Dokud podmíněná živá bytost nezná tuto skutečnost, musí přijímat strastiplné podmínky hmotného těla a putovat v různých postaveních tímto vesmírem. Jelikož je mysl ovlivněna nemocí, nářkem, iluzí, připoutaností, chamtivostí a nepřátelstvím, vytváří pouta a falešný pocit důvěrnosti v rámci tohoto hmotného světa.
Mysl je příčinou jak hmotných pout, tak osvobození. Nečistá mysl si myslí: “Já jsem toto tělo,” ale čistá mysl ví, že hmotným tělem není. Proto je mysl považována za původ všech hmotných označení. Dokud se živá bytost neodpoutá od společnosti a znečištění tohoto hmotného světa, bude její mysl pohroužená v takových hmotných věcech, jako je zrození, smrt, nemoc, iluze, připoutanost, chamtivost a nepřátelství. Tímto způsobem je živá bytost podmíněná a trpí hmotným neštěstím.
