Dhruva Maharaja si uvědomoval, že Nejvyšší Pán, Absolutní Pravda, jedná prostřednictvím Svých různých energií. Nestává se prázdným, neosobním, a díky tomu všepronikajícím. Stoupenci mayavadské filozofie se domnívají, že jelikož Absolutní Pravda prostupuje celým vesmírem, nemá osobní podobu. Dhruva Maharaja, který zrealizoval závěr Ved, však říká: “Svou energií pronikáš celým vesmírným projevem.” Ve své podstatě je tato energie duchovní, ale jelikož dočasně jedná v hmotném světě, nazývá se maya, iluzorní energie. Na všechny bytosti kromě oddaných působí Pánova energie jako vnější energie. Dhruva Maharaja to věděl a chápal také, že energie a energetický zdroj jsou jedno a totéž. Energii nelze od jejího zdroje oddělit.

Zde je potvrzena existence Paramatmy, Nadduše, jakožto aspektu Nejvyšší Osobnosti Božství. Prvotní, duchovní energie Pána oživuje hmotnou energii, a mrtvé tělo tak vypadá jako živé. Voidističtí filozofové si myslí, že se v hmotném těle za jistých podmínek objevují známky života, ale skutečností je, že hmotné tělo samo o sobě nemůže jednat. I stroje jsou poháněné cizí energií — elektřinou, parou atd. V tomto verši se uvádí, že hmotná energie jedná v různých hmotných tělech, stejně jako oheň hoří různě v různém dřevě, podle jeho velikosti a druhu. V případě oddaného se tatáž energie mění v duchovní; to je možné díky tomu, že energie je původně duchovní, a nikoliv hmotná. V sastrách je řečeno: visnu-saktih para prokta. Původní energie inspiruje oddaného, který tak zaměstnává celé tělo ve službě Pánu. Stejná energie působí také jako vnější energie, která zaměstnává neoddané v hmotných činnostech, určených ke smyslovému požitku. Rozdíl mezi mayou a sva-dhamou spočívá v tom, že sva-dhama působí na oddané, zatímco na neoddané působí maya.