अहो बत ममानात्म्यं मन्दभाग्यस्य पश्यत ।
भवच्छिदः पादमूलं गत्वा याचे यदन्तवत् ॥३१॥

aho bata mamānātmyaḿ

manda-bhāgyasya paśyata

bhava-cchidaḥ pāda-mūlaḿ

gatvā yāce yad antavat

aho — ó; bata — běda; mama — moje; anātmyam — tělesné vědomí; manda-bhāgyasya — nešťastného; paśyata — jen pohleďte; bhava — hmotná existence; chidaḥ — Pána, který může přetnout; pāda-mūlam — lotosové nohy; gatvā — poté, co jsem se k nim přiblížil; yāce — modlil jsem se o; yat — to, co; anta-vat — pomíjivé.


Text

Běda, jen pohleďte, jaký jsem nešťastník! Přiblížil jsem se k lotosovým nohám Nejvyššího Pána, který může ihned přetnout řetěz opakovaného zrození a smrti, ale přesto jsem se k Němu bláhově modlil jen o pomíjivé věci.

Purport

Velmi důležité je zde slovo anatmyam. Ātma znamená “duše” a anatmya znamená “bez jakékoliv představy o duši”. Srila Ṛsabhadeva poučil své syny, že dokud člověk neporozumí atmě, duchovnímu postavení, je vše, co dělá, pouhá nevědomost, která ho v životě dovede jen k prohře. Dhruva Maharaja litoval svého nešťastného postavení, neboť i když se přiblížil k Nejvyššímu Pánu, Jenž může Svým oddaným kdykoliv udělit nejvyšší požehnání — ukončit koloběh zrození a smrti, což nemůže zajistit žádný polobůh — přesto pošetile toužil po něčem pomíjivém. Když Hiranyakasipu požádal Pána Brahmu o nesmrtelnost, Pán Brahma prohlásil, že takové požehnání není schopen udělit, neboť ani on sám není nesmrtelný. Nesmrtelnost, ukončení koloběhu opakovaného zrození a smrti, tedy může udělit jen Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a nikdo jiný. Harim vina na srtim taranti — bez požehnání Hariho, Nejvyšší Osobnosti Božství, není možné ukončit koloběh rození a umírání v hmotném světě. Nejvyšší Pán je proto také zván bhava-cchit. Vaisnavská filozofie zakazuje oddanému, který rozvíjí vědomí Krsny, mít jakákoliv hmotná přání. Oddaný vaisnava má být vždy anyabhilasita-sunya, bez jakýchkoliv tužeb po výsledcích plodonosných činností nebo empirické filozofické spekulace. Narada Muni, největší vaisnava, zasvětil Dhruvu Maharaje do zpívání mantry “om namo bhagavate vasudevaya”. Jedná se o visnu-mantru, neboť jejím zpíváním se lze dostat na Visnuloku. Dhruva Maharaja litoval, že ačkoliv byl zasvěcen vaisnavou do visnu-mantry, přesto i nadále toužil po hmotném zisku. To byla další příčina jeho nářku. Ačkoliv bezpříčinnou milostí Pána dosáhl výsledku pronášení visnu-mantry, bědoval, jaký byl hlupák, když při vykonávání oddané služby usiloval o hmotný prospěch. Každý z nás, kdo vykonává oddanou službu ve vědomí Krsny, má být zcela prostý všech hmotných tužeb; jinak bude muset naříkat jako Dhruva Maharaja.