Velmi důležité je zde slovo anatmyam. Ātma znamená “duše” a anatmya znamená “bez jakékoliv představy o duši”. Srila Ṛsabhadeva poučil své syny, že dokud člověk neporozumí atmě, duchovnímu postavení, je vše, co dělá, pouhá nevědomost, která ho v životě dovede jen k prohře. Dhruva Maharaja litoval svého nešťastného postavení, neboť i když se přiblížil k Nejvyššímu Pánu, Jenž může Svým oddaným kdykoliv udělit nejvyšší požehnání — ukončit koloběh zrození a smrti, což nemůže zajistit žádný polobůh — přesto pošetile toužil po něčem pomíjivém. Když Hiranyakasipu požádal Pána Brahmu o nesmrtelnost, Pán Brahma prohlásil, že takové požehnání není schopen udělit, neboť ani on sám není nesmrtelný. Nesmrtelnost, ukončení koloběhu opakovaného zrození a smrti, tedy může udělit jen Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a nikdo jiný. Harim vina na srtim taranti — bez požehnání Hariho, Nejvyšší Osobnosti Božství, není možné ukončit koloběh rození a umírání v hmotném světě. Nejvyšší Pán je proto také zván bhava-cchit. Vaisnavská filozofie zakazuje oddanému, který rozvíjí vědomí Krsny, mít jakákoliv hmotná přání. Oddaný vaisnava má být vždy anyabhilasita-sunya, bez jakýchkoliv tužeb po výsledcích plodonosných činností nebo empirické filozofické spekulace. Narada Muni, největší vaisnava, zasvětil Dhruvu Maharaje do zpívání mantry “om namo bhagavate vasudevaya”. Jedná se o visnu-mantru, neboť jejím zpíváním se lze dostat na Visnuloku. Dhruva Maharaja litoval, že ačkoliv byl zasvěcen vaisnavou do visnu-mantry, přesto i nadále toužil po hmotném zisku. To byla další příčina jeho nářku. Ačkoliv bezpříčinnou milostí Pána dosáhl výsledku pronášení visnu-mantry, bědoval, jaký byl hlupák, když při vykonávání oddané služby usiloval o hmotný prospěch. Každý z nás, kdo vykonává oddanou službu ve vědomí Krsny, má být zcela prostý všech hmotných tužeb; jinak bude muset naříkat jako Dhruva Maharaja.