V Bhagavad-gitě je řečeno, že polobozi mohou dát svá požehnání jen se svolením Nejvyšší Osobnosti Božství. Když se tedy koná oběť ve prospěch nějakého poloboha, Nejvyšší Pán je přítomný jako narayana-sila či salagrama-sila, aby dohlížel na její vykonávání. Bez Jeho svolení nemohou dát polobozi nikomu žádné požehnání. Narada Muni proto říká, že na Nejvyšší Osobnost Božství je nutné se obrátit i co se týče náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození, modlit se u Pánových lotosových nohou a žádat o vyplnění přání—to je skutečná inteligence. Inteligentní člověk nikdy neuctívá polobohy, ale obrací se přímo na Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj všech požehnání.

V Bhagavad-gitě Pán Sri Krsna prohlásil, že rituály nejsou skutečným náboženstvím. Opravdové náboženství znamená odevzdat se lotosovým nohám Pána. Kdo je zcela odevzdaný lotosovým nohám Pána, se o hospodářský rozvoj nestará. Oddaný zaměstnaný ve službě Pánu o nic nepřichází ani co se týče uspokojování smyslů. Pokud si přeje uspokojovat své smysly, Krsna mu jeho touhu splní. A co se týče osvobození — každý, kdo se plně věnuje oddané službě Pánu, je již osvobozen, a nemusí se tedy snažit o osvobození nezávisle.

Narada Muni proto Dhruvovi Maharajovi doporučil, aby přijal útočiště u Vasudeva, Pána Krsny, a dělal vše, co mu poradila jeho matka. To mu pomůže ke splnění jeho přání. Narada zde zvláště zdůrazňuje, že oddaná služba Pánu je jediná cesta. Jinými slovy, i když je člověk plný hmotných tužeb, může pokračovat v oddané službě Pánu a všechna jeho přání se mu splní.