आत्मानं तोषयन्देही तमसः पारमृच्छति ॥३३॥
yasya yad daiva-vihitaḿ
sa tena sukha-duḥkhayoḥ
ātmānaḿ toṣayan dehī
tamasaḥ pāram ṛcchati
yasya — kdokoliv; yat — to, co; daiva — osudem; vihitam — předurčené; saḥ — taková osoba; tena — tím; sukha-duḥkhayoḥ — štěstí nebo neštěstí; ātmānam — vlastní já; toṣayan — spokojený; dehī — vtělená duše; tamasaḥ — z temnoty; pāram — na druhou stranu; ṛcchati — přejde.
Člověk se má snažit být spokojený v každé situaci, ať ve štěstí či v neštěstí, neboť vše je předurčené svrchovanou vůlí. Ten, kdo dokáže být za všech okolností vyrovnaný, snadno překoná temnotu nevědomosti.
Hmotný život se skládá ze zbožných a bezbožných plodonosných činností. Každý čin mimo oddanou službu má za následek hmotné štěstí a neštěstí. Těšíme-li se nyní z takzvaného hmotného štěstí, znamená to, že se zmenšují výsledky našich zbožných činů. A trpíme-li, rozumí se, že se zmenšují následky našich bezbožných, hříšných činů. Neměli bychom lpět na podmíněném štěstí a neštěstí, jejichž příčinou jsou minulé zbožné či bezbožné činnosti. Chceme-li se povznést nad tuto nevědomost, musíme za každou situací vidět vůli Pána a přijímat ji tak. Jestliže se odevzdáme Nejvyšší Osobnosti Božství, přetneme pouta hmotné existence.
