Systém brahmacarya existuje již od narození Brahmy. Jistí jedinci, zejména muži, se zříkají rodinného života. Nedovolují, aby jejich semeno směřovalo dolů, ale namísto toho je zdvíhají směrem k mozku. Proto se nazývají urdhva-retasah, “ti, kteří zdvíhají”. Semeno je nesmírně vzácnou látkou, neboť yogi, který jógovými cvičeními pozdvihne semeno až k mozku, dokáže úžasné věci; jeho paměť se velice zbystří a prodlouží se mu život. Je schopný se dlouhodobě věnovat různým druhům askeze a dosáhnout nejvyšší dokonalosti — může vstoupit dokonce i do duchovního světa. Čtyři mudrci — Sanaka, Sanandana, Sanatana a Sanat-kumara — jsou spolu s Naradou a řadou dalších významných osobností názorným příkladem takových brahmacarinů.

Slova naite grhan hy avasan poukazují na to, že tyto osobnosti neměly domov. Grha znamená “domov” a také “manželka”. Ve skutečnosti “domov” neznamená pokoj či dům; “domov” znamená manželka. Ten, kdo žije s manželkou, má svůj domov. Sannyasi či brahmacari může sice žít v domě, ale není to jeho domov, neboť nemá manželku a nikdy nevypouští semeno. Vypouštět semeno může pouze muž, který žije v domácnosti se svou manželkou a hodlá s ní mít děti. Od počátku stvoření existují brahmacarini, kteří neplodí potomstvo. V předešlých kapitolách jsme se dozvěděli o potomcích Pána Brahmy, kteří se narodili Manuově dceři Prasuti. Její dcerou byla Daksayani neboli Sati, hlavní hrdinka příběhu o Daksově yajñi. Nyní se Maitreya věnuje vyprávění o potomcích Brahmových synů. Brahma měl mnoho synů, z nichž Narada a brahmacarini v čele se Sanakou se nikdy neoženili, a není tudíž možné mluvit o jejich potomcích.