यशस्यमायुष्यमघौघमर्षणम् ।
यो नित्यदाकर्ण्य नरोऽनुकीर्तयेट्
द्धुनोत्यघं कौरव भक्तिभावतः ॥६१॥
idaḿ pavitraḿ param īśa-ceṣṭitaḿ
yaśasyam āyuṣyam aghaugha-marṣaṇam
yo nityadākarṇya naro 'nukīrtayed
dhunoty aghaḿ kaurava bhakti-bhāvataḥ
idam — tato; pavitram — čistá; param — nejvyšší; īśa-ceṣṭitam — zábava Nejvyššího Pána; yaśasyam — sláva; āyuṣyam — dlouhý život; agha-ogha-marṣaṇam — zničení hříchů; yaḥ — kdo; nityadā — neustále; ākarṇya — po vyslechnutí; naraḥ — osoba; anukīrtayet — má vyprávět; dhunoti — očišťuje; agham — hmotné znečištění; kaurava — ó potomku Kurua; bhakti-bhāvataḥ — s vírou a oddaností.
Závěrem velký mudrc Maitreya pravil: Ó synu Kurua! Ten, kdo s vírou a oddaností vyslechne a znovu přednese tento příběh o Daksově yajñi, kterou řídil Visnu, Nejvyšší Osobnost Božství, se zbaví veškerého znečištění hmotné existence. O tom není pochyb.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmé kapitole čtvrtého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Daksa koná oběť”.
