Velký mudrc Narada Muni přešel na jiné téma — příběh o králi Purañjanovi. Nejedná se o nic jiného než o příběh krále Pracinabarhisata řečený jiným způsobem, v alegorickém podání. Slovo purañ-jana znamená “ten, kdo si užívá v těle”. To bude jasně vysvětleno v několika příštích kapitolách. Člověk zapletený v hmotných činnostech rád poslouchá příběhy týkající se hmotných činností, a proto Narada Muni začal vyprávět o králi Purañjanovi, což není nikdo jiný než král Pracinabarhisat. Narada Muni neodsoudil zvířecí oběti přímo. Pán Buddha ovšem přímo všechny zvířecí oběti zavrhl. Srila Jayadeva Gosvami napsal: nindasi yajña-vidher ahaha sruti-jatam. Slovo sruti-jatam naznačuje, že ve Vedách se zvířecí oběti doporučují, ale Pán Buddha přímo popřel autoritu Ved, aby zastavil obětování zvířat. Z toho důvodu stoupenci Ved Pána Buddhu neuznávají. Jelikož nepřijímá autoritu Ved, je označován jako agnostik nebo ateista. Velký mudrc Narada nemohl popřít autoritu Ved, ale chtěl králi Pracinabarhisatovi naznačit, že cesta karma-kandy je velice obtížná a nebezpečná.

Hloupí lidé si volí obtížnou cestu karma-kandy pro smyslový požitek. Ti, kdo příliš lpí na smyslovém požitku, se nazývají mudhové, “darebáci”. Mudha velice těžko chápe konečný cíl života. Při šíření hnutí pro vědomí Krsny vidíme, že mnoho lidí nemá zájem, protože jsou mudhové, kteří se věnují plodonosným činnostem. Je řečeno: upadeso hi murkhanam prakopaya na santaye. Když hloupému darebákovi dáme dobré pokyny, tak místo aby jich využil, se rozhněvá a odmítne je. Narada Muni to dobře věděl, a proto nepřímo poučil krále tak, že mu předložil příběh celého jeho života. Aby člověk mohl nosit zlatý či diamantový špendlík v nose nebo náušnici, musí si nejprve propíchnout ucho či nos. Podobnou bolest za účelem smyslového požitku podstupují lidé na cestě karma-kandy, plodonosných činností. Chce-li si člověk něčeho užívat v budoucnosti, musí v současnosti snášet určité nepříjemnosti. Chce-li se v budoucnosti stát milionářem a užívat si svého bohatství, musí nyní velice těžce pracovat, aby nastřádal peníze. To je karma-kandiya. Ti, kdo příliš lpí na této cestě, risk přesto podstoupí. Narada Muni chtěl králi Pracinabarhisatovi ukázat, jak člověk podstupuje velké potíže a utrpení, aby se mohl věnovat plodonosným činnostem. Ten, kdo velice lpí na hmotných činnostech, se nazývá visayi. Visayi je člověk, který si užívá visayi, to znamená jídla, spánku, sexu a obrany. Narada Muni v příběhu o králi Purañjanovi nepřímo naznačuje, že jedení, spaní, páření se a bránění se jsou obtížné a riskantní činnosti.

Slova itihasam (“příběh”) a puratanam (“starý”) naznačují, že ačkoliv živá bytost žije v hmotném těle, příběh jejího života v takovém těle je velice starý. Srila Bhaktivinoda Thakura v této souvislosti zpíval: anadi karama-phale, padi' bhavarnava-jale, taribare na dekhi upaya — “Kvůli svým minulým plodonosným činnostem jsem poklesl do vod hmotné existence a nemohu najít cestu ven.” Každá živá bytost trpí v tomto hmotném světě za své minulé činnosti — každý má svůj vlastní, velice starý příběh. Pošetilí materialističtí vědci si vymýšlejí teorie evoluce, které se týkají pouze hmotného těla. To však není skutečná evoluce. Skutečnou evoluci představuje příběh živé bytosti, která je purañjana, “žijící v těle”. Sri Narada Muni vysvětlí pro rozumně uvažující lidi tuto evoluční teorii jiným způsobem.