ete tvāḿ sampratīkṣante
smaranto vaiśasaḿ tava
samparetam ayaḥ-kūṭaiś
chindanty utthita-manyavaḥ
ete — všechna; tvām — na tebe; sampratīkṣante — čekají; smarantaḥ — pamatují si; vaiśasam — ublížení; tava — tvoje; samparetam — po tvé smrti; ayaḥ — železnými; kūṭaiḥ — rohy; chindanti — probodají; utthita — probuzený; manyavaḥ — hněv.
Narada Muni chtěl upozornit krále Pracinabarhisata na přehnané zabíjení zvířat při obětech. V sastrách je řečeno, že zvíře zabité při oběti okamžitě získá lidské tělo. Stejně tak zabíjením nepřátel na bitevním poli dosáhnou ksatriyové, kteří bojují pro dobrou věc, nebeských planet. V Manu-samhitě se uvádí, že vrah musí být na příkaz krále popraven, aby netrpěl za své zločiny v příštím životě. Na základě tohoto pochopení Narada Muni krále varuje, že zvířata, která zabil při obětích, čekají na jeho smrt, aby se pomstila. Mudrc si zde neprotiřečí. Chce krále přesvědčit, že přehnané obětování zvířat je nebezpečné, protože jakmile při oběti dojde k malé chybě, zabité zvíře nezíská lidskou životní podobu a vykonavatel oběti je potom zodpovědný za jeho smrt, stejně jako je vrah zodpovědný za zabití člověka. Když se zvířata zabíjejí na jatkách, za vraždu zodpovídá šest zúčastněných lidí. Ten, kdo dává svolení k zabití; ten, kdo zabíjí; ten, kdo pomáhá; ten, kdo kupuje maso; ten, kdo ho vaří, a ten, kdo ho jí — ti všichni se podíle jí na zabití. Narada Muni chtěl krále na tuto skutečnost upozornit. Zabíjení zvířat se tedy nedoporučuje ani v rámci obětí.