Podle jednoho bengálského přísloví bude v okamžiku smrti prověřen všechen duchovní pokrok, který jsme udělali během svého života. To potvrzuje i Bhagavad-gita (8.6): yam yam vapi smaran bhavam tyajaty ante kalevaram / tam tam evaiti kaunteya sada tad-bhava-bhavitah. Ti, kdo praktikují vědomí Krsny, vědí, že v okamžiku smrti budou skládat zkoušku. Dokáže-li umírající vzpomínat na Krsnu, bude okamžitě přemístěn na Goloku Vrndavanu neboli Krsnaloku, a tím bude jeho život úspěšný. Prthu Maharaja milostí Krsny chápal, že konec jeho života se blíží, a proto se s radostí začal jógovým procesem připravovat, aby opustil tělo na úrovni brahma-bhuta. Následující verše podrobně popisují, jak lze dobrovolně opustit toto tělo a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Jógový proces, který vykonával Prthu Maharaja v době smrti, umožňuje rychleji opustit tělo, dokud je člověk fyzicky a mentálně zdravý. Každý oddaný si přeje opustit tělo v dobrém fyzickém a mentálním stavu. Tuto touhu vyjádřil rovněž král Kulasekhara ve své Mukunda-mala-stotře:

krsna tvadiya-padapaṅkaja-pañjarantam
adyaiva me visatu manasa-raja-hamsah
prana-prayana-samaye kapha-vata-pittaih
kanthavarodhana-vidhau smaranam kutas te

Král Kulasekhara se chtěl vzdát svého těla, dokud bylo zdravé, a proto se modlil ke Krsnovi, aby ho nechal zemřít okamžitě, ještě když jsou tělo i mysl v dobrém stavu. Když člověk umírá, obvykle se dusí velkým množstvím hlenu a žluči. Pro dusícího se je velice obtížné vydat nějaký zvuk, a proto jedině Krsnovou milostí můžeme zpívat Hare Krsna, když umíráme. Yogi se však dokáže posadit do pozice muktasana, a tak okamžitě opustit své tělo a přemístit se na jakoukoliv planetu podle svého přání. Dokonalý yogi může díky jógové praxi opustit své tělo kdykoliv chce.