Když světci chodí ode dveří ke dveřím a navštěvují lidi, kteří jsou příliš materialisticky zaměřeni, měli bychom vědět, že nechodí žádat o něco pro svůj osobní prospěch. Ve skutečnosti chodí k materialistům jen proto, aby jim dali opravdové poznání o tom, co je příznivé. Maharaja Prthu o tom byl přesvědčen, a proto neztrácel čas otázkami, jak se Kumarům daří, ale raději se jich zeptal, jak se může rychle osvobodit z nebezpečného postavení v hmotné existenci. Tato otázka se ovšem netýkala jeho osobně. Položil ji pro poučení obyčejných lidí — jakmile člověk potká velkého světce, má se mu okamžitě odevzdat a ptát se ho na osvobození od bolestí hmotné existence. Srila Narottama dasa Thakura říká: samsara-visanale, diva-nisi hiya jvale, judaite na kainu upaya — “Neustále trpíme hmotnými bolestmi a naše srdce planou, ale nenacházíme žádný způsob, jak se z této situace dostat.” Materialistu lze také nazvat tapasvi, což označuje toho, kdo neustále trpí hmotnými bolestmi. Všech těchto bolestí se člověk může zbavit jedině tehdy, když přijme útočiště ve zpívání Hare Krsna mantry. Také to vysvětluje Narottama dasa Thakura: golokera prema-dhana, harinama-saṅkirtana, rati na janmila kene taya. Narottama dasa Thakura litoval, že nerozvíjel svou připoutanost k transcendentální vibraci Hare Krsna mantry. Všichni v tomto hmotném světě trpí hmotnými bolestmi, a chce-li se jich člověk zbavit, musí se stýkat se svatými osobami, čistými oddanými Pána, a zpívat maha-mantru: Hare Krsna, Hare Krsna, Krsna Krsna, Hare Hare / Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare. To je jediná příznivá cesta pro všechny materialisty.