śayītāhāni bhūrīṇi
nirāhāro 'nupakramaḥ
yadi nopanayed grāso
mahāhir iva diṣṭa-bhuk
śayīta — mĕl by zůstat klidný; ahāni — dnů; bhūrīṇi — po mnoho; nirāhāraḥ — bez jídla; anupakramaḥ — bez úsilí; yadi — jestliže; na upanayet — nepřichází; grāsaḥ — jídlo; mahā-ahiḥ — velká krajta; iva — jako; diṣṭa — cokoliv poskytne prozřetelnost; bhuk — jí.
Pokud se nĕkdy stane, že žádné jídlo nepřichází, svĕtec by se mĕl po mnoho dnů postit, aniž by vyvíjel úsilí. Mĕl by chápat, že řízením Boha mu nic jiného než půst nezbývá. Po vzoru krajty by mĕl zůstat klidný a trpĕlivý.
VÝZNAM: Je-li nĕkdo řízením Boha nucen zakoušet hmotné tĕžkosti, mĕl by si myslet: „To je trest za moje minulé hříšné jednání. Bůh mĕ tak milostivĕ učí pokoře.“ Slovo sayita znamená, že človĕk má zůstat klidný a trpĕlivý, s nerozrušenou myslí. Dista-bhuk znamená, že musí uznat svrchovanou vládu Osobnosti Božství, a ne se kvůli hmotnému nepohodlí pošetile vzdát své víry. Tat te 'nukampam su-samiksamano bhuñjana evatma-krtam vipakam (Bhag. 10.14.8). Pánův oddaný vždy přijímá hmotné tĕžkosti jako milost Pána Krsny – díky tomu je způsobilý pro to nejvyšší osvobození.
