VÝZNAM: Moudrý človĕk nesoustředí své vĕdomí na podoby, chutĕ, vůnĕ a vjemy uspokojující hmotné smysly. Jedení, spaní a podobné činnosti přijímá jen proto, aby přežil. O tĕlo je třeba se náležitĕ starat usmĕrnĕným přijímáním potravy, spánkem, hygienou a tak dále, jinak bude mysl slabá a duchovní poznání se vytratí. Pokud nĕkdo jí příliš střídmĕ nebo ve jménu nesobeckosti přijímá nečistou potravu, jistĕ ztratí vládu nad svou myslí. Pokud na druhou stranu nĕkdo jí přehnanĕ tučná či hutná jídla, bude to mít nežádoucí následky v podobĕ prodlužování spánku a přibývání semene, a tak mysl a řeč podlehnou kvalitám vášnĕ a nevĕdomosti. Pán Krsna celé toto téma shrnul v Bhagavad-gitĕ výrokem yuktahara-viharasya yukta-cestasya karmasu. Človĕk by mĕl umírnĕnĕ a inteligentnĕ usmĕrňovat všechny své tĕlesné činnosti tak, aby byly příznivé pro seberealizaci. Této technice učí pravý duchovní mistr. Ten, kdo je příliš odříkavý nebo se příliš vĕnuje uspokojování smyslů, nemůže seberealizace dosáhnout.

Pánův oddaný se musí vyhýbat tomu, aby jakýkoliv objekt vidĕl jako oddĕlený od Krsny, protože to je klam. Slušný človĕk se nikdy nepokusí užívat si majetku jiného. Když tedy vidí vše ve vztahu ke Krsnovi, nezbývá prostor pro hmotný smyslový požitek. Pokud však vidí hmotné objekty jako oddĕlené od Krsny, okamžitĕ se v nĕm probudí hmotné sklony k požitku. Musí být natolik inteligentní, aby rozlišoval mezi preyas, dočasným uspokojením, a sreyas, trvalým prospĕchem. Smyslové činnosti může přijmout usmĕrnĕným, omezeným způsobem, aby mĕl sílu pro službu Krsnovi, ale bude-li hmotným smyslům příliš dopřávat, pak ztratí svůj vážný přístup k duchovnímu životu a začne jednat jako obyčejný materialista. Konečným cílem, o kterém se zde mluví, je jñanam neboli stálé vĕdomí Absolutní Pravdy, Pána Krsny.