tvāḿ sevatāḿ sura-kṛtā bahavo 'ntarāyāḥ
svauko vilańghya paramaḿ vrajatāḿ padaḿ te
nānyasya barhiṣi balīn dadataḥ sva-bhāgān
dhatte padaḿ tvam avitā yadi vighna-mūrdhni
tvām — Tobĕ; sevatām — tĕm, kdo slouží; sura-kṛtāḥ — vytvořené polobohy; bahavaḥ — mnoho; antarāyāḥ — nepříjemností; sva-okaḥ — jejich sídla (planety polobohů); vilaṅghya — překračují; paramam — nejvyššího; vrajatām — kteří jdou; padam — do sídla; te — Tvého; na — nejsou takové; anyasya — pro nĕkoho jiného; barhiṣi — skrze obĕti; balīn — obĕtiny; dadataḥ — pro toho, kdo dává; sva-bhāgān — vlastní podíly (polobohů); dhatte — (oddaný) umístí; padam — svou nohu; tvam — Ty; avitā — ochránce; yadi — protože; vighna — nepříjemnosti; mūrdhni — na hlavu.
Polobozi kladou mnoho překážek do cesty tĕm, kteří Tĕ uctívají, aby transcendovali dočasná sídla polobohů a dosáhli Tvého nejvyššího sídla. Ti, kdo polobohům obĕtují jejich příslušné podíly, se s tĕmito překážkami potýkat nemusejí. Protože však svého oddaného přímo ochraňuješ, je schopen stoupnout si na hlavu každé překážky, kterou mu polobozi postaví do cesty.
VÝZNAM: Polobozi vedení Kamadevou, Amorem, zde uznávají svůj přestupek u lotosových nohou Osobnosti Božství, Nara-Narayana Ṛsiho, a poukazují na nepatrné postavení polobohů ve srovnání s Nejvyšším Pánem. Tak jako musí farmář platit králi nebo vládĕ určité procento svého zemĕdĕlského zisku jako daň, musí všechny lidské bytosti obĕtovat určité procento svého hmotného bohatství polobohům. V Bhagavad-gitĕ však Pán vysvĕtluje, že polobozi jsou také Jeho služebníci a že je to On samotný, kdo skrze polobohy udílí veškerá požehnání. Mayaiva vihitan hi tan. Vaisnava, oddaný Pána, sice polobohy uctívat nepotřebuje, ale polobozi, pyšní na své vznešené hmotné postavení, nĕkdy mají vaisnavovi jeho výhradní oddanost Pánu za zlé a snaží se způsobit jeho poklesnutí, jak je popsáno v tomto verši slovy (sura-krta bahavo 'ntarayah). Polobozi zde ale zdůrazňují, že Krsna je přímým ochráncem svých oddaných. Pro upřímného oddaného jsou takzvané překážky podnĕtem pro další duchovní pokrok.
Polobozi zde říkají: „Náš drahý Pane, mysleli jsme si, že můžeme Tvoje vĕdomí rozrušit našimi pošetilými triky. Díky Tvé milosti si nás však příliš nevšímají ani Tvoji oddaní, tak proč bys mĕl brát naše pošetilé chování vážnĕ?“ Slovo yadi zde poukazuje na jistotu, že Krsna je vždy ochráncem svých odevzdaných oddaných. I když na cestĕ upřímného oddaného, který káže slávu Pána, může stát mnoho překážek, tyto překážky zvĕtšují jeho odhodlání. Podle Srily Jivy Gosvamiho proto neustálé překážky kladené polobohy vytvářejí určitý žebřík nebo schodištĕ, po kterém oddaný neochvĕjnĕ stoupá zpĕt do království Boha. Podobný verš se nachází i ve Srimad-Bhagavatamu (10.2.33):
tatha na te madhava tavakah kvacid
bhrasyanti margat tvayi baddha-sauhrdah
tvayabhigupta vicaranti nirbhaya
vinayakanikapa-murdhasu prabho
„Ó Madhavo, Nejvyšší Osobnosti Božství, Pane bohynĕ štĕstí, jestliže nĕkdy oddaní, kteří jsou do Tebe zcela zamilováni, nĕkdy poklesnou z cesty oddanosti, nepoklesnou jako neoddaní, protože je stále ochraňuješ. Nebojácnĕ proto překročí hlavy svých protivníků a pokračují na cestĕ oddané služby.“
