VÝZNAM: Pán Kapiladeva ve třetím zpĕvu Srimad-Bhagavatamu učí, že hmotná příroda původnĕ existuje v nečinném rovnovážném stavu zvaném pradhana. Jakmile na ni Pán Visnu pohlédne svým mocným zrakem v podobĕ kaly neboli času, dojde ke vzájemnému hmotnému působení, vrcholícím v různorodém stvoření hmotného kosmu. V tomto verši je uvedeno, že na konci vesmírného času stejný kala, který původnĕ přimĕl přírodu, která je ženského rodu, k projevení, vesmír znovu uvede do jeho původního stavu nečinné neprojevenosti. Podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura je potom stažena i samotná energie času, kala, a vstoupí do Nejvyšší Duše, která se projevuje jako původní příčina hmotné přírody (anadir adir govindah sarva-karana-karanam).

Ve vĕčném duchovním království Boha tyto technické prostředky pro tvoření a ničení, rození a smrt neexistují. V duchovním nebi není různorodý duchovní požitek Pána a Jeho oddaných rušen podřadnými cykly rození, udržování a zničení, které se nacházejí v hmotném svĕtĕ.