VÝZNAM: Podle Srily Jivy Gosvamiho znamená slovo labdhvanugrahah formální zasvĕcení pravým duchovním mistrem. V Padma Puranĕ je uvedeno:

sat-karma-nipuno vipro
mantra-tantra-visaradah
avaisnavo gurur na syad
vaisnavah svapaco guruh

Pravý duchovní mistr musí být duše odevzdaná lotosovým nohám Nejvyššího Pána. V Brahma-vaivarta Puranĕ se uvádí:

bodhah kalusitas tena
dauratmyam prakati-krtam
gurur yena parityaktas
tena tyaktah pura harih

„Zavržením svého duchovního mistra žák znečistí svou inteligenci a projevuje velmi slabý charakter. Tento človĕk již ve skutečnosti zavrhl Nejvyššího Pána Hariho.“ Pravý žák by mĕl mít vždy na pamĕti, že veškeré jeho pochopení védského poznání přichází milostí jeho pravého duchovního mistra. Pokud nĕkdo navenek či náladovĕ přijme či zamítne pravého vaisnavského duchovního mistra, nĕkdy přitahován jiným duchovním mistrem, dopouští se vaisnava-aparadhy, velkého přestupku proti oddaným Pána. Nĕkdy se pošetilý začátečník mylnĕ domnívá, že je vztah s duchovním mistrem určen pro smyslový požitek žáka, a proto se ve jménu duchovních aspirací tento hlupák pravého vaisnavského gurua vzdá. Musíme pochopit, že jsme vĕčnými služebníky gurua. Srila Jiva Gosvami však cituje tento verš z Narada-pañcaratry:

avaisnavopadistena
mantrena nirayam vrajet
punas ca vidhina samyag
grahayed vaisnavad guroh

„Ten, kdo je do mantry zasvĕcen nevaisnavou, musí jít do pekla. Proto by mĕl být znovu zasvĕcen správnĕ, předepsaným způsobem, vaisnavským guruem.“ Povinností pravého duchovního mistra je pečlivĕ prozkoumat žákovu způsobilost a podobnĕ by mĕl k pravému duchovnímu duchovnímu mistrovi přistoupit i žák. Jinak mohou být jak pošetilý žák, tak nerozlišující guru potrestáni přírodními zákony.

Nemĕli bychom se umĕle snažit vstřebat veškeré zdánlivĕ protichůdné vĕtve védského poznání. Vedais ca sarvair aham eva vedyah. Podmínĕné duše mají různé rozporuplné povahy, které jsou zamĕstnány zdánlivĕ rozporuplnými védskými pokyny zvanými pravrtti a nivrtti-marga. Nejsnažší cestou však je naučit se pravidelnému uctívání advaya-jñany, Pána Visnua. Všichni polobozi zmínĕní ve Védách jsou nástroje určené ke službĕ Nejvyššímu Pánu Visnuovi. Pro službu Pánu je určeno také všechno, co existuje ve viditelném hmotném svĕtĕ; jinak to nemá žádnou hodnotu. Pokud se nĕkdo umĕle zřekne hmotných vĕcí použitelných ve službĕ Nejvyššímu Pánu, přichází o svou duchovní schopnost vidĕt vše jako vĕci určené pro potĕšení Krsny a bude donucen uvažovat o hmotných vĕcech jako o předmĕtech určených pro jeho vlastní smyslový požitek. Hmotné vĕci by jinými slovy mĕly být přijímány či odmítány podle toho, jak tĕší Nejvyššího Pána. Jinak oddaný poklesne z úrovnĕ čisté oddané služby. V tomto verši je řečeno labdhvanugraha acaryat: takto rozlišovat se človĕk naučí, když obdrží milost pravého duchovního mistra, který upřímnému žákovi vyjeví, jak védské poznání uplatnit v životĕ.