VÝZNAM: V předchozím verši bylo uvedeno, že plodonosné činnosti sice jsou ve Védách předepsány, ale skutečným cílem lidského života je oprostit se ode všech materialistických činností. Lze proto dospĕt k závĕru, že védské obřady nabízející usmĕrnĕný smyslový požitek není třeba konat. Nevĕdomý človĕk, neboli ten, kdo nepochopil že není hmotné tĕlo, ale vĕčná duše, nedílná část Krsny, nebude nikdy schopen ovládat nutkání hmotných smyslů. Pokud tedy tato osoba se sklony k hmotnému jednání odmítne védské pokyny usmĕrňující smyslový požitek, poklesne zajisté na úroveň nezřízeného uspokojování smyslů v hříšném životĕ (papa). Ti, kdo jsou například ovlivnĕni pohlavní touhou, mají vykonat vivaha-yajñu neboli náboženský svatební obřad. Často vidíme, že takzvaný brahmacari, student védského poznání žijící v celibátu, z pýchy odmítne svatbu jako mayu, neboli hmotnou iluzi. Pokud však není schopen ovládnout své smysly, nepochybnĕ poklesne kvůli nedovolenému sexu, který s védskou kulturou nijak nesouvisí. Podobnĕ je začátečník rozvíjející vĕdomí Krsny povzbuzován, aby jedl krsna-prasadam k plné spokojenosti, ale nĕkdy se nĕjaký nezralý následovník bhakti-yogy snaží stavĕt na odiv své přísné stravovací návyky, až nakonec poklesne a jí neusmĕrnĕným způsobem odporná jídla.

Podle Srily Visvanatha Cakravartiho Thakura slova mrtyor mrtyum upaiti znamenají, že samotný pán smrti Yamaraja daruje hříšnému človĕku volnou vstupenku do pekla. To je také popsáno ve Védách: mrtva punar mrtyum apadyate ardyamanah sva-karmabhih – „Osoby, které si svými materialistickými činnostmi působí velkou bolest, v okamžiku smrti nedosáhnou úlevy, protože jsou znovu postaveny do situace, v níž nastane smrt.“ Ti, kdo své smysly ještĕ neovládli, by se proto nemĕli zříkat védských obřadů, jako je svatební obřad, nebo vychutnávání si yajña-sisty, jídla, které zbylo po obĕti.

Předešlý verš uvedl příklad otce, který svému synovi nabízí bonbón, aby jej přimĕl vzít si lék. Pokud dítĕ otcovu nabídku odmítne s tím, že bonbón je zbytečný, připraví se tím i o lék, který ho vyléčí. Podobnĕ je na tom materialista, který odmítnutím védských pokynů předkládajících předepsaný smyslový požitek nebude očištĕn, ale ještĕ více poklesne. Srila Jiva Gosvami popisuje materialistu jako toho, jehož mysl a inteligence nejsou s vírou upřeny na poselství Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gitĕ Sri Bhagavan, Pán Krsna, předkládá podmínĕným duším zastoupeným Arjunou úžasná vysvĕtlení skutečného životního cíle. Toho, kdo není schopen svou mysl upřít na tyto pokyny, je třeba považovat za materialistu se sklonem ke hříšným činnostem, který se proto musí podřídit standardním védským pokynům. Podle Srily Jivy Gosvamiho jsou tyto védské pokyny považovány za punya, zbožné, i přesto, že nabízejí plody, a ten, kdo se jimi přísnĕ řídí, proto nepůjde do pekla. Samotný Pán Krsna v Bhagavatamu (11.20.9) říká:

tavat karmani kurvita
na nirvidyeta yavata
mat-katha-sravanadau va
sraddha yavan na jayate

„Každý musí pokračovat ve védských obřadech, dokud se opravdu neodpoutá od hmotného smyslového požitku a nerozvine víru v naslouchání o Mnĕ a Mé opĕvování.“

Srila Visvanatha Cakravarti Thakura vysvĕtluje, že Védy předepisují časnĕ ráno vstát, vykoupat se a pronášet Gayatri mantru. Pokud se nĕkdo tohoto usmĕrnĕného života vzdá, stane se postupnĕ obĕtí činností určených ke hrubému smyslovému požitku, jako je jedení v restauracích a nedovolené styky se ženami. Když tak ztratí vládu nad smysly, stává se podobným zvířeti a od časného rána až do večera se zabývá nebezpečnými činnostmi. Srila Madhvacarya v tomto ohledu říká: ajñah sann acarann api. Človĕk pokračuje ve svých činnostech i přes svoji nevĕdomost a budoucí výsledek svých činností nebere v úvahu. Tato netečnost k budoucím výsledkům činností je v Bhagavad-gitĕ popsána jako příznak kvality nevĕdomosti. Tak jako inteligentní človĕk nepojede po dálnici, když ví, že ho na ní čeká nebezpečí, nebude ani provádĕt nevédské činnosti když ví, že konečným výsledkem bude zkáza, zde popsaná slovy mrtyor mrtyum upaiti. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura uvedl, že nevĕdomí lidé si nĕkdy myslí, že po smrti automaticky dosáhnou vĕčného klidu. Na základĕ mocných následků hříšných činů však dospĕjí do nanejvýš neklidné situace, protože výmĕnou za nepatrné dočasné plody svých hmotných činností budou muset trpĕt pekelnými strastmi. Tyto pekelné následky nepřicházejí pouze jednou, ale opakovanĕ, dokud človĕk nedbá na védské pokyny.